Únor 2008

Koralina - Neil Gaiman

26. února 2008 v 19:33 | Crowley... |  Literatura
I když Koralina je psaná jako kniha pro mladé čtenáře, stále je to kniha napsaná mistrem tajemna a fantazie Neilem Gaimanem, autorem slavného komiksu Sandman, nebo neméně slavných knih jako "Nikdykde" či "Američtí bohové".
Je to tedy temné a nebezpečné vyprávění. Příběh je koncipován jako "One House Show", příběh jednoho starého domu a jeho atypických obyvatel, do kterého se nastěhovala rodina Jonesových s malou dcerkou Koralinou.
Nejsou v něm sami, dům je rozdělen na čtyři byty, které obývají ne zrovna normální postavy. Je tu starý seschlý dědek, který vlastní myší orchestr a dvojce obstarožných dam Spinková a Forciblová, bývalých divadelních hereček, žijících vlastně ze svých možná smyšlených vzpomínek na prkna, která znamenají svět. A je tu ještě jeden obyvatel, černá kočka, která nikomu nepatří, a která si žije svým vlastním životem.
Koralina v domě postrádá ostatní vrstevníky a šíleně se nudí. Gaiman ji zobrazil jako klasické dítě svého věku, které má své obhajitelné myšlení. Každý zákaz je interpretován jako takové doporučení. Když jí zakážou chodit po zahradě blízko staré studny, aby tam nespadla, hned se tam žene. S osvědčenou dětskou logikou: "Když si na tu studnu mám dát pozor, tak nejdříve musím zjistit, kde vlastně je." Její rodiče pracují jako programátoři pro počítačové firmy doma, tak na ní nemají vůbec čas. Matka jí jednou doporučí, ať třeba spočítá, kolik mají doma oken, dveří atd. Dveří mají čtrnáct. O třinácti ví, kam vedou, poslední jsou zamčené. Matka je otevře starým klíčem a Koralině ukáže, že nevedou nikam, je za nimi cihlová zeď. Tak to je do jednoho letního večera, kdy Koralina sleduje temný stín, který zmizí právě v těchto dveřích. A když jí dědek shora dá vzkaz od myší, aby tam nechodila, její zvědavost tím vzroste.
Jednoho dne zůstane doma sama, vezme klíč od tajných dveří a…. za nimi je temná zatuchlá chodba. Koralina se odhodlá a vejde. Projde chodbou do stejného bytu, jen něco je tu trochu jinak. Má tam dokonce rodiče, kteří vypadají kapánek divně, jako papírové karikatury na vlastní rodiče s lesklými knoflíky místo očí. Vypadá to zde jinak, ale dobře, má tu všechno, co kdy chtěla. Ale tato kulisa štěstí se pomalu začíná rozpadat a měnit v boj o vlastní život. Tím začíná nebezpečí v druhé rodině, kde její druhá matka je bytost, které se nedá věřit v ničem. Příběh se stává dramatičtější, plný hrůzy, která místy opravdu vypadá jako z pera Stephena Kinga. Autor používá jednoduchý vyjadřovací styl, možná z důvodů a) je to kniha pro mládež a za b) pocit hrůzy a napětí se lépe vyjadřuje v krátkých a jasných větách.
Zdroj: fantasyplanet.cz
"Z téhle knihy dostanete mrazení v zádech, které vám odtamtud sklouzne až do bot, nasedne do taxíku a odjede na letiště. Má v sobě jemnou hrůzu nejlepších pohádek a je to mistrovské dílo. Až ji dočtete, už nikdy se na knoflíky nebudete dívat jako dřív."
Terry Pratchett


Nostalgie ...

26. února 2008 v 19:05 | Crowley... |  Hudba
Hezký nadpis, že? :-D Včera jsme si se Schwarz zavzpomínali na naše mládí v podobě pár skladeb, které v té době frčely :-D To je prostě nezapomenutelná klasika ... až mi to vhání slzičku do oka :-D ...

První je Paradox od 666 :-D ...
Další Blue od Eiffel 65 :-D ....
A v neposlední řadě Breathe od Prodigy, kterou poslouchám do teď :-D ....

Přeji příjemný poslech jestli se odhodláte k puštění :-D

Harry/Draco

14. února 2008 v 19:14 | Crowley... |  Harry Potter
Když už je ten Valentýn :-D ...
Říká vám něco slash? Pokud ano a máte ho rádi, tak rozklikněte "celý článek" ;-) ...
No ... když na pár těch obrázků zpětně koukám, tak možná 15+ ;-) ...