Prosinec 2007

Let´s dance

31. prosince 2007 v 3:45 | Crowley... |  Filmy,seriály,anime
Každý si zaslouží šanci následovat své sny, ale někteří lidé mají jen jednu šanci.
Tyler Gage je rebel na špatné straně Baltimoru, který má však sen, že se jednoho dne odtud dostane. Nora je prvotřídní prima balerína, která navštěvuje v Baltimoru ultra-elitní Marylandskou školu umění, a jediná věc, která stojí v cestě její jasně zářivé budoucnosti, je najít skvělého tanečního partnera pro své vystoupení. Když se Tyler kvůli potížím se zákonem dostane do Marylandské školy umění na veřejně prospěšné práce, je pro všechny jen drzým outsiderem. Jeho taneční nadání se však nezapře a Nora zjistí, že v tomto drsném klukovi je něco víc. Podaří se oběma realizovat své sny? A co láska? Nezkomplikuje jim životy?
Dobře, přiznám se bez mučení, že jsem tomuhle filmu moc nevěřila ... ale ... no ... tak nějak mě dostal :-D ... i když se to celé motá okolo R´n´B hudby, které zrovna neholduji, tak dokáže strhnout ... prolíná se tam legrace, romantika i drama a opravdu, ani u jedné minuty jsem se nenudila, což se mi tak často nestává (a to i přesto, že děj je opravdu jednoduchý a předvídatelný) ... závěr je sice hodně přeslazený, ale to se u filmu tohohle typu dalo čekat :-) ... a přiznávám, že mi ksichtík hyzdil lehce infantilní úsměv :-D ... no takže, pokud někdy budete mít dlouhou chvíli, rozhodně neváhejte po tomhle filmu sáhnout, protože minimálně ty taneční čísla stojí za vidění :-) ...

Veselé Vánoce ...

23. prosince 2007 v 19:12 | Crowley a Schwarz... |  Vzkazy od nás
Zdravím ... Štědrý den je sice až zítra, ale proč si nepopřát už dnes, že? :-) ... Zítra by na to stejně nebyl čas ... takže, ty vánoční svátky si pěkně užijte a na nový rok si pořádně připijte ... Ať se vám v roce 2008 splní vše, po čem toužíte ... ;-) ...
I já Vám přeju šťastné Vánoce, bohatého Ježíška, hodně jídla na stole a tak dále :) ... Do Nového roku vykročte pravou nohou :) ... Hezké svátky všem ...

Ne-e film ...

14. prosince 2007 v 22:36 | Crowley... |  Filmy,seriály,anime
Před nedávnem jsem zjistila zajímavou věc - nechápu český humor a vůbec současnou českou filmovou scénu ... Mám ráda klasiku jako Slunce seno atd. a třeba Homolkovi, ale filmy z posledních pár let mi prostě nic neříkají ... a nejdená se jen o komedie ... už hodně dlouho mě nezaujal žádný český film ... například všichni do nebes vychvalovali Vratné láhve nebo Obsluhoval jsem anglického krále ... nečetla jsem knižní předlohu, takže nevim do jaké míry se film odlišoval, ale prostě mě to nezaujalo ani nebavilo ... a to ani nemluvím o filmech typu Snowboarďáci a Rafťáci ... Ale to není tím, že bychom tu měli špatné režiséry nebo neměli dost nápadů ... to jen já, mám asi prostě jiný druh vnímání ...

4 nejtajemnější zjevení stigmat: Krvavá znamení jako cejch?

14. prosince 2007 v 19:42 | Crowley... |  Záhady
Velikonoční týden roku 1972 je v plném proudu a pro žáky ze školy v Americkém Oaklandu nastává jen další den plný nudných studijních povinností. To se však změní ve chvíli, kdy třídní učitel pátého ročníku, reverend Anthony Burrus, během výkladu matematických rovnic ztuhne při pohledu na jednu ze svých nadaných žaček. Desetiletá, vždy pečlivě upravená Clorreta Robertson sedí v lavici a z čela jí stékají proudy krve.

"Jako kdyby měla na hlavě trnovou korunu," popisuje v ohromení učitel. Clorreta se však jen smířlivě usmívá. Stejně jako u desítek dalších lidí se i u ní objevují krvavé rány na dlaních, kotnících, boku a čele. Zatímco z ní prýští proudy krve, ona se tváří jako v sedmém nebi.

Stigmata, nebo chcete-li rány Kristovy, se již od středověku údajně objevují u lidí, kteří jsou hluboce věřící a plně oddáni Bohu, na místech těla, kde nesl svá zranění i Ježíš. Křesťanství zjevení stigmat vnímá dar nebo závazek vůči Kristovi. Ten prý totiž tímto způsobem sdílí s věřícími tajemství svého utrpení, které prožívá na kříži. Jenže utrpení je mnohdy pro ony "vyvolené" až příliš skutečné - a se svými ranami prožívají skutečné peklo na zemi. Přesto většinou z hlouby duše věří v boží požehnání …

Vydejme se společně s EPOCHOU za čtyřmi nejpozoruhodnějšími případy krvavých znamení.

1. Požehnaná žačka z amerického Oaklandu
Kdo: Cloretta Robertson
Kdy: 1962 - současnost
Kde: Oakland, USA
Stigmata poprvé: v 10 letech
Zvláštnost: není katolička ani běloška
Proč by utrpení na kříži měla s Kristem sdílet zrovna malá Cloretta Robertson, zaráží téměř každého. Nejenže dívka není běloška, jak bývá u stigmat základním pravidlem, Cloretta není dokonce ani oficiálně katoličkou!
Její rodiče mají ale jasno a děvčátko očividně také - o tom, že se jedná o stigmata, nemají pochyb. Přestože Cloretta není členem žádné církve, už odmalička je silně věřící. Každý večer se před spaním pilně modlí, nečte nic jiného než bibli nebo knihy s náboženskou tematikou. Od svých kamarádek se liší tím, že raději tráví čas sama v kostele než mezi svými vrstevníky. Občas má prý Cloretta dokonce pocit, že slyší odpovědi na své motlitby. Co se týče události ve třídě, není to zdaleka poprvé, kdy Cloretta krvácí. Například o dva týdny dříve se jí objevují rány na rukou. Reverend Burrus popisuje, jak dívce tryská z dlaní krev v proudech. Vyděšený ji bere do kanceláře ředitele školy. "Ředitel byl naprosto ohromený. Zavolal matce a ta ji odvedla k lékaři." Vypráví Burrus.
Krvácení se u dívky objevuje v pravidelných intervalech a za chvíli už nikomu v Clorettině blízkosti nepřijde zvláštní, že z ní čas od času prýští krev. Stigmata se zjevují vždy bez jakéhokoli varování. V takové chvíli Cloretta přijde za svým učitelem a klidně mu oznámí, že opět krvácí. "Šli jsme pak spolu do kabinetu, kde jsme se modlili," popisuje situaci Burrus. "Někdy také chodila a ukazovala rány strnulým dětem."
Cloretta samozřejmě prochází celou řadou moderních vyšetření. Zdá se však, že na údajná náboženská znamení je i současná věda krátká. Nejprve jí vždy doktor krvavé rány omyje, ale když nemůže najít místo, odkud krev vlastně teče, pošle ji domů.
Až doktorka Loretta Early, dětská lékařka v oaklandském zdravotním středisku, se pokouší dostat dál. Dělá rozbory dívčiny krve, podle které zjišťuje, že krev Cloretty a tekutina, která jí vytéká z dlaní, jsou zcela identické. Volá tedy na pomoc Josepha Lifschutze, psychiatra z americké univerzity v kalifornském Berkeley, ale úspěšní nejsou ani společně. Jediné, na čem se dokážou shodnout, je možnost, že Cloretta trpí takzvanou psychogenní purpurou - onemocněním, které se projevuje zvýšenou křehkostí cév a jež je v jejím případě vyvoláno psychicky. Krvavé rány si tak díky své víře Cloretta údajně vsugerovává sama.
Jenže v průběhu dalších let stigma u mladé dívky nemizí a Cloretta s postupem času začíná být dokonce přesvědčena o tom, že může silou vůle u jiných lidí vyléčit lehčí úrazy nebo třeba astma. Proč se stigmata ukazují právě na ní, není nikdy vysvětleno. Podle místního pastora Hestera určitě jde o malý zázrak: "Náš kostel byl zvolen stánkem božského úkazu. Musíme ho proto pěstovat a být hodni. Kristovi rány se zjevily na naší Clorettě."

2.Po domácím vězení světcem kvůli stigmatům
Kdo:
Padre Pio
Kdy: 1887 - 1968
Kde: San Giovanni Rotondo, Itálie
Stigmata poprvé: ve 31 letech
Zvláštnost:
Jakmile krvácení zeslábne, umírá
Dokážete si představit, že byste z rukou a nohou krváceli nepřetržitě více než půl století? Právě to během svého života zakouší Padre Pio - italský kněz, kterého obklopuje bezpočet pověstí i zázraků. Vyprávějí se jen těžko uvěřitelné historky o děvčeti, jež se narodilo slepé a kterému Padre Pio dává dar vidění. Chromému člověku zase umožňuje opět chodit. Léčit prý umí dokonce i rakovinu a ani předpovídání budoucnosti mu není cizí.
Padre Pio, původním jménem Francesco Forgione, už v poměrně brzkém věku 16 let vstupuje do kapucínského mužského kláštera v Morcone, kde skládá řeholní sliby. Viditelná stigmata (předtím již několik měsíců ale trpí bolestmi na charakteristických místech těla) se u něj projevují 20. září 1918 - pouhé tři dny po oslavě krvavých ran Františka z Assisi, světce, jemuž podle legendy Ježíš Kristus "daroval" toto znamení jako prvnímu smrtelníkovi. Padre Pio je právě v tu chvíli sám v kostele, když mu z pěti míst na těle začne tryskat krev. Leží smyslů zbavený na zemi a jeden z příchozích mnichů se ho mezitím snaží vzkřísit. "Najednou jsem před sebou uviděl postavu, kterou už spatřil večer 5. srpna," později popisuje Pio první příchod krvavých stigmat. "Jediný rozdíl byl v tom, že její ruce a nohy nyní krvácely. Pohled na onu osobu byl tak úděsný, že co jsem v tu chvíli ucítil, se nedalo popsat." Padre Pio je přesvědčený, že zemře. Když se však probere, zjevení zmizí a on zjistí, že i jeho ruce a nohy krvácejí. "Představte si tu agónii , kterou jsem prožil, a pak si představte, že ji prožíváte každý den znovu a znovu." Píše v dopise svému mentorovi, otci Benedettovi.
A opravdu se neplete. Nejenže se rány během příštích 50 let neinfikují, ale také nepřestanou krvácet. Zpráva o zázraku, který potkal kapucínského pátera, se mezi lidmi šíří rychlostí světla. Všichni ho chtějí spatřit, a tak Padre Pio často slouží mši i 19 hodin denně. Spolu se slávou však musí čelit řadě obvinění, a to také ze strany vysokých církevních hodnostářů. Jedni ho nařknou ze sexuálního obtěžování žen při zpovědi, jiní si zase stěžují, že využívá stigmat pouze k tomu, aby na sebe upoutal pozornost. Bratři kapucíni proto pátera pečlivě střeží a drží ho ve speciálním pokoji. Jeho šaty potřísněné krví nesmí nikdy opustit klášter. Kvůli vyšetřování jsou páterovi dokonce papežem Piem XI. zakázány veškeré aktivity kněze - kromě sloužení mše. Přestože i ta se musí konat výhradně za zdmi kláštera, za otcem chodí denně stovky poutníků už od brzkých ranních hodin. Příspěvky na mši jsou dokonce natolik vysoké, že za ně může být vedle kláštera postavena nemocnice.
V prvních letech, kdy se u pátera objevují stigmata, chodí s ovázanýma rukama, často na nich má vlněné palčáky. Jeho boty musejí být také o nějaké to číslo větší, aby se do nich vešly obvazy. S příchodem krvavých ran jako by najednou nebyla v životě Pia o zázraky nouze. Přestože nikdy neopustí klášter v Morcone, italští vojáci ho za druhé světové války prý vidí v Africe. V tu samou chvíli podle očitých svědků stojí také u lůžek nemocných žen.
V dobách komunismu Padre Pio předpovídá Františku Tomáškovi, tehdejšímu primasi českému a arcibiskupovi pražskému, že nezemře, dokud nebude jeho vlast svobodná. A skutečně se neplete - Tomášek umírá až roku 1992 v úctyhodných 93 letech. Ještě předtím v roce 1947 pro změnu Padre Pio věští mladému polskému knězi, že jednou zaujme nejvyšší církevní post. Nejde o nikoho jiného než o Karola Wojtylu, pozdějšího papeže Jana Pavla II.
Stigmata slábnou až na sklonku páterova života. Nakonec se mění jen ve velké strupy. S jejich koncem však přichází i poslední den v životě italského pátera. Padre Pio umírá v roce 1968, na pohřeb přijde přes 100 000 lidí. Jeho bratři jsou přesvědčeni, že Padre Pio byl svatým mužem seslaným od Boha. A církev jako celek si to nakonec myslí také, když ho roku 2002 prohlašuje za svatého.

3. Z dcery chudého krejčího celebritou zalitou krví
Kdo:
Tereza Neumann
Kdy: 1898 - 1962
Kde: Konnersreuth, Německo
Stigmata poprvé: ve 29 letech
Zvláštnost: nepřijímá žádnou potravu
Publicita během života rozhodně nechybí ani Němce Tereze Neumann, která je díky stigmatům, ale také několika zázrakům, zahrnována pozorností médií i nejrůznějších lékařů. Na úplném začátku se přesto Terezin život zdá docela prostý.
Tereza, která je prvním z devíti dětí chudého krejčího, v mládí poslušně navštěvuje vesnickou školu a potom pracuje u místního sedláka, kde pomáhá s hospodářstvím. Její sen však leží někde jinde. Tereza sní o tom, že až jí nebude na statku třeba, vydá se na misii do Afriky, kde bude pomáhat těm, co to potřebují nejvíce. Ušlechtilý čin cíl má ale Tereze zkazit neplánovaná událost. V roce 1918 je jako dvacetiletá upoutána na lůžko, slepá a zcela nepohyblivá. Podle lékařů se jedná o následky šoku, který prožívá během požáru sousedova stavení. Tereza už se o druhé starat nemůže, naopak potřebuje, aby celý život někdo pečoval o ni. Vše se však opět brzy změní. Že by z boží vůle?
Tereza snáší svůj úděl velmi statečně a každý den se modlí. Velmi obdivuje svoji jmenovkyni - francouzskou karmelitku Terezii z Lisieux. 29. dubna 1923, v den, kdy je tato jeptiška blahořečena, Tereza náhle pocítí, že se jí vrací zrak. V den svatořečení Terezie z Lisieux v roce 1925 se Tereza Neumann začíná hýbat. Nakonec dříve ochrnutá dívka může opustit lůžko. Dva roky po obrovském zázraku se u ní poprvé objevují stigmata.
Podle svědectví dermatologa Josepha Klaudera ze Spojených stát se u Terezy objevují stigmata každý čtvrtek mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou dopolední a trvají až do pátečního odpoledne. Děvče se probudí, posadí se na posteli a okamžik je naprosto strnulé. Ve tváři se mu zračí smrtelná bledost a z očí stékají krvavé slzy. Po pěti minutách se vyčerpaná Tereza svalí opět do peřin. Podle Klaudera Tereza prožívá poslední hodiny Ježíše Krista krok za krokem. Pozoruhodný fenomén uchvacuje tisíce lidí, kteří se zdaleka na Terezu přijíždějí dívat. Stává se z ní poněkud bizarní celebrita. Věřící k ní ale vzhlížejí s takovou úctou jako ona k Terezii z Lisieux.
Hned se začíná spekulovat o tom, zda Tereza není podvodnice. Jistý doktor Martini ji prý v roce 1938 načapá, jak pod peřinou provádí intenzivní a nepřirozené pohyby končetinami, a to jen několik chvil předtím, než mají stigmata začít. Je přesvědčen o tom, že si zranění umí přivodit sama. Žádný podvod se však nikdy oficiálně nepotvrdí.
Aby záhadným událostem nebylo málo, s příchodem fenoménu stigmat dívka ztrácí pocit hladu a kromě hostie údajně do své smrti nic dalšího nejí, pije pouze vodu! Ne každý jí to ale věří, a proto Tereza souhlasí s lékařským vyšetřením. Výsledky testů jsou zveřejněny profesorem Ewaldem a potvrzují, že Tereza skutečně nic jiného než hostii, mešní víno a vodu nepřijímá. Odborníci ji po dobu dvou týdnů sledují 24 hodin denně. Z jejich závěrů vyplívá, že hladovění na Terezině těle nezanechává žádné známky.
Tereza umírá roku 1968 na zástavu srdce. Má za sebou éru třetí říše, kdy čelila výsměchu a pomluvám, protože se nacisté obávali jejího rostoucího vlivu na lidi. Nikdo se jí však neodváží ublížit. Ani po smrti její sláva nezapadá a na její hrob chodí každý den desítky obdivovatelů, kteří doufají, že jim původem dcera obyčejného krejčího pomůže vykonat nějaký zázrak. Na přelomu 20. a 21. století 40 000 lidí podepisuje petici za Terezino blahořečení.

4. Žena, která zamotá hlavu nejlepším doktorům
Kdo: Louise Lateau
Kdy: 1850 - 1883
Kde: Bois d´Haine, Belgie
Stigmata poprvé: v 18 letech
Zvláštnost: nikdy nespí
V době, kdy je medicína teprve na počátku znalostí, kterých dosahuje v současné době, se stává belgická dívka Louise Lateau prakticky vědeckým experimentem. Mohou za to stigmata, která se jí od roku 1868 vyskytují na nohou, rukou a pod levým ňadrem (Kristova rána od kopí se u stigmat nachází na různých stranách těla; Ježíš ji však na většině vyobrazení mívá vpravo). Do konce života se u ní objeví 800krát! Případ Louise ve své době přiláká více než stovku lékařů a desítky katolických knězů, kteří se pokoušejí přijít na to, o co vlastně běží.
Jak tomu je v naprosté většině podobných případů, i Louise pochází z chudé rodiny a jako malá pracuje velmi tvrdě. Těžká práce se pravděpodobně podepisuje na jejím psychickém vývoji. Psychologové ji při pozdějších vyšetřeních popisují jako ženu střízlivou, s nedostatkem představivosti a jasného úsudku. Nicméně přičítají jí také dobrotu, sociální cítění, upřímnost a nadšení. Dobroty je Louise určitě plná. Vždyť už ve svých 16 letech se stará o nemocné cholerou ve své farnosti, která je v hrůze před nákazou jinak téměř vylidněná. Louise má také sklony k vidění. Občas se jí stává, že spatří některého ze svatých. Během motliteb někdy ztuhne, nebo se naopak začne zmítat v křečích. A v jeden dubnový pátek neodvratitelně přichází stigmata.
Fakt, že krvácí pod levým prsem, si Louise zatím nechává pro sebe. Když se ale úkaz opakuje několik dní v řadě, svěřuje se při zpovědi. Ani tady však nenajde pochopení. Kněz jí říká, ať raději nikomu nic neříká. Jenže když se jí o pár dní později spustí proudy krve také z nohou a rukou, tajemství už dál uchovat nejde. Louise rozhodně neprožívá nic příjemného. Každé úterý ji postižená místa začnou pálit, ve čtvrtek už má ukrutné bolesti. V pátek se objeví velké puchýře, které prasknou, a začne z nich vytékat krev. Po druhé hodině odpolední pak dívka upadne do několikahodinového transu. V sobotu rány opět zmizí.
K vyšetření jevu je přivolána celá řada expertů zabývajících se medicínou. Nakonec se výzkumu chopí odborníci belgické Akademie věd. Louise doktorům popisuje svoje zážitky během stigmat tak, že se jí zobrazují paprsky světla, nejasné postavy a také scény z ukřižování Krista. Lékaři se rozhodnou učinit experiment, jehož vedení se ujímá doktor Moulaert z Brugg. Dívčiny ruce jsou uzavřeny do jakési skleněné koule. Je tak vyloučeno, aby se Louise schválně poranila nějakým ostrým předmětem. Krev i přes tento podivný vynález teče stejně jako předtím.
Lékařská věda je podle všeho na stigmata krátká. Doktoři studují případ Louise celých 15 let. Belgická akademie zastává názor, že dívčina stigmata jsou výsledkem nervové poruchy. Jiní s touto teorií nesouhlasí. Rektor dublinské univerzity, doktor Gerald Molloy, po návštěvě dívčina domu rezignovaně říká: "Není tu zřejmě žádná rána a krev se očividně prodírá neporušenou kůží. Za velice krátkou dobu vyteklo dostatečné množství tekutiny na to, aby uspokojilo zbožnost poutníků, kteří použili svých kapesníků, aby krev utřeli." Stejně jako Tereza Neumann i Louise od prvního výskytu stigmat nejí nic kromě hostií. Za týden vypije tři až čtyři sklenice vody. Nikdy nespí, po nocích se modlí. Zatímco by normální člověk za takových podmínek zemřel během několika dnů na celkové vyčerpání organismu, Louise ještě vypomáhá své rodině jako švadlena. Proč se to děje právě jí, nezjistí ani nejlepší lékaři světa.

Zdroj: časopis Epocha