Červenec 2007

Harry Potter a Fénixův řád - film

29. července 2007 v 11:20 | Crowley... |  Harry Potter
David Yates si z televize přinesl nechuť k samoúčelným trikovým a akčním orgiím a drze komponuje pokračování kdysi vizuálně nabušené filmové série jako téměř komorní psychologické drama. A nabízí tak jasného kandidáta na nejneoblíbenější a dost možná i nejméně úspěšný díl bradavické ságy. Je to však skutečně špatný film? Kdepak.
Divák Fénixova řádu by si měl pořádně vychutnat úvodní průlet logem Warner Bros. a prostorovým názvem snímku v temných mračnech. To je totiž to poslední, čím se pátý díl podobá svým předchůdcům. Fénixův řád je už od první minuty jiný a kdo doufá, že se trikové prskavky z úvodních scén (Harry musí ustát útok dua mozkomorů) rozhoří pořádný ohňostroj, odejde z kina z delším a povislejším nosem, než má Siriusův mrzutý domácí skřítek. David Yates se totiž zvysoka vykašlal na vizuální atrakce a soustředil se na herce a příběh. Filmoví kritici jej za to budou milovat. Fanoušci HP ho pošlou do horoucích pekel.
Na úvod musím poznamenat, že nejsem čtenářem Rowlingové, takže netuším, kolik bylo z příběhu vypuštěno a kolika postavám byl scénáristou Michaelem Goldbenbergem nelítostně sebrán prostor k předvedení něčeho, co čtenářům knihy možná přijde smrtelně důležité (a co je mně, jako ryze filmovému konzumentovi HP, naprosto lhostejné). Je však pravda, že u Newellova Ohnivého poháru byly ty díry v příběhu poznat i bez znalosti předlohy. Tady jsou podobné "seky" podstatně méně citelné, vlastně se týkají jen závěru, který je pro diváka neznalého knížky jaksi uspěchaný a zmatený. Tudíž si scénárista s adaptací poradil zdatně (opakuji, z pohledu diváka neznalého předlohy).
Nutno rovněž přiznat, že většina vedlejších je tady jen na ozdobu. Vrátili se všichni a v podstatě nikdo. Výstupy Hagrida, McGonagallové, Snapea, Lupina či Moodyho jsou zredukovány na několik vět. Voldemort není na plátně ani tak dlouho jako ve čtyřce a tolik očekávaná Bellatrix Lestrangeová v podání Heleny Bonham Carterové je tu dohromady tak tři minuty, během nichž řekne tři slova, třikrát se ďábelsky zašklebí a jednou zásadně máchne kouzelnou hůlkou (čtenáři vědí). O něco větší prostor dostali Brumbál a Black, ale taky to nejsou zrovna rozsáhlé herecké kreace. Děti jsou na tom o něco lépe, zejména Lenka Láskorádová v podání nesmírně zajímavé Evanny Lynchové. Teď se ptáte: Když drtivá většina Bradavic hraje druhé housle, kdo je tady vůbec sólista? Jsou dva. Harry Potter a Dolores Umbridgeová.
Říkejte si, co chcete, ale samotný Harry byl ve všech předchozích filmech nevýrazná a většinou mizerně zahraná postava. Prakticky se zmohl jen na takové to užaslé zírání, když před ním režiséři vytasili ohňostroj kouzel a ohromujících dekorací. S tím je konec. Harry už není to děcko, vykulené z každé vřískající mandragory. Konečně dospěl a najednou před vámi stojí profík, který bere kouzla a magické bytosti jako samozřejmost a víc jej trápí úplně jiné věci. Třeba inkvizitorské praktiky hajzlů z ministerstva kouzel, drásavé noční můry, pochybnosti o něm samém (neudělá z něj konfrontace se zlem stejného padoucha?), no a taky touha políbit Cho. To k dospělosti rovněž patří.
Zkrátka a dobře, z Harryho je konečně psychologicky propracovaná postava. A co překvapí víc, je fakt, že Daniel Radcliffe to herecky opravdu zvládá. Skotačení s holým zadkem na londýnských pódiích mu očividně prospělo - najednou je z něj hlavní herecký tahoun filmu. Je to zásluha zejména Davida Yatese, který se vlastně vykašlal na všechny a všechno ostatní a soustředil se na Harryho. A ukázal svým předchůdcům, jak má vypadat opravdu kvalitní práce s herci. Samozřejmě, Harry potřeboval důstojného protivníka. Scénárista ale poslal na vedlejší kolej všechny smrtijedy včetně samotného Voldemorta. Potterovým soupeřem a doposud a doposud nejďábelštějším záhorákem celé filmové série se stává Dolores Umbridgeová. Se svým jedovatě sladkým úsměvem, v růžovém svetříku a s kabinetem vykládaným talířky s obrázky koťat mění i Voldemorta ve směšného afektovaného panáka. Konfrontace její demagogie, intrikánství a středověkých praktit s Harryho rebelantstvím (to je taky příjemná změna, že si hlavní hrdina konečně dokáže dupnout a nenechá sebou jen tak vláčet a manipulovat) zabírá dobrou polovinu celkové stopáže a kupříkladu scéna "mučení psacím brkem" je mnohem hrůzostrašnější než celý hřbitovní závěr z Ohnivého poháru. Přestože se u ní podával čaj… Ale není divu, kdybych já byl Davidem Yatesem, dal bych lahůdkově hrající Imeldě Stauntonové ještě větší prostor.
Jak už bylo řečeno, příznivci výpravných fantasy příběhů sršících kouzly a drahými triky by na Fénixův řád pro jistotu vůbec neměli chodit. Pokud čekáte další efektní přelety na Bradavicemi a famfrpálovými arénami, případně efektní létání na hipogryfech a honičky s draky, zůstaňte doma a pusťte si na DVD Azkaban nebo Pohár. Nic podobného totiž v pátém filmu není. Jistě, pořád tu mluví dopisy, z kouzelných hůlek prskají ohníčky a létá se na košťatech. To jsou ale staré finty, nad kterými neužasnete - všechno tohle je už prostě normální součást Harryho světa. Žádné nové atrakce. Tedy pokud vám nestačí pár minut s masožravými pegasy a Hagridovým obrovitým bráchou (přičemž v druhém případě jde o trikově značně nezvládnutou scénu), případně návštěva Ministerstva kouzel, které je vlastně kompletně vidět v traileru. Akce? Asi deset minut závěrečného metání blesků. Jinak NIC. Stálo to sto padesát milionů dolarů, ale vypadá to sotva na padesát.
Protože Davida Yatese jakékoliv vizuální atrakce prostě nezajímají. Nechce uvádět do úžasu jako Columbus, nechce být stylový jako Cuarón ani newelovsky budovat temnou atmosféru neustálým deštěm a krákajícími havrany. Jemu stačí na navození ponurých nálad zavřít Harryho do jedné místnosti s Umbridgeovou. A už vás mrazí. Většina diváků (hlavně mladších) to bude vnímat jako naprostou ztrátu fantasy kouzla, vstřebávaného přes vizuální vizuální stránku filmu. Možná je ale načase, aby i divák dospěl a pochopil, že postavy a příběh jsou důležitější. David Yates totiž bude režírovat i šestku a já už chápu, proč o to tak stál. Fénixův řád je totiž "pouze" jakási mezihra, která báječně polidštila postavy a celou dobu gradovala k něčemu, co se nestalo, ale co, jak předpokládám, naplno vypukne v Princi dvojí krve. Tuším za tím koncepci pětky a šestky jako jedné masivní dvoudílné episody a řekl bych, že režisér a scénárista to mají celé perfektně promyšlené. Já jim fandím.
Zdroj: časopis Pevnost; text: Ďuro Červenák (duro.cervenak@pevnost.cz)
Mě nezbývá nic jiného, než souhlasit s tímhle článkem ... I když, samozřejmě, jako správnému knižnímu fandovi, mi tam dost věcí chybělo (třeba tam mohlo být víc Harryho výlevů agrese:-D), ale když beru film sám o sobě, tak je opravdu hodně dobrý ...
Schwarz - No já musím teda říct, že mě v mnoha věcích hodně zklamal a má snad víc much, než těch hezkých věcích ... S Crowley jsme se shodli, že by nám rozhodně nevadilo, kdyby ten film, měl o půl hoďky víc ... mnoho věcí je tam odbytých až hrůza :-( ... Ale jinak to mají coby jako do efektů a tak, tak to mají dobrý ... I herci hráli skvěle ... Ale hold sem od pětky čekala možná něco víc, nevim no ... docela mě to jako fandu zklamalo, a musím uznat, že plně souhlasím s bodováním v Premiérovi a komplet se všema recenzema, oni na to ke všemu koukají z toho profesionálního hlediska. Já jako fanda přimhouřim oči, a když to vezmu kolem a kolem, tak to není úplně tak zlý ...

Práce do školy ....

17. července 2007 v 23:58 | Crowley... |  Jednodílné povídky
No ...takže ... kdysi dávno sem Schwarz dávala svoji práci na psychologii, kterou nám zadali ve škole ... jelikož jsme spolu chodili do třídy je jasné, že mě byla zadána taky, ale nějak se mi to sem nechtělo dávat ... ale jelikož to tu teď trochu stagnuje, dávám ji sem, aby tu bylo aspoň to něco málo ...
Pokud si ji chcete přečíst -> "celý článek" ....

Telekineze - Jak ohnout svoji lžičku?

11. července 2007 v 23:32 | Crowley... |  Záhady
Určitě jste už něco četli, slyšeli nebo viděli o telekinezi a ohýbání lžiček pouhou myšlenkou. Možná tomu věříte a možná ani trochu. Pravděpodobně si říkáte, že zrovna vám by se to určitě nešlo a nebo že kdyby byla možnost, odhalíte podvod. Určitě nezačnete ohýbat lžičky sami a za pestrou slovní masáží neuvidíte víc než podvod pro vyvolené. Ale co když nemáte pravdu a takové setkání s nemožným se přece jen uskuteční? Tady, za vaší účasti, doma v Čechách…
Je večer, sobota, 30. dubna 2005. Nacházíme se ve velké místnosti barokní usedlosti Toulcův dvůr v Praze 10. Desítky lidí všech věkových kategorií včetně dětí postávají mezi sloupovím, posedávají na provizorně seskupených skládacích židličkách. Pro Američana Jacka Houcka je to již 376. PK party v řadě a nemá nejmenší obavu, že by se tentokrát věci nepodařily. Jack Houck je původním povoláním letecký inženýr ze společnosti Boeing. Od počátku 70. let 20. století se však věnuje průzkumu psychokineze, vidění na dálku a jiných paranormálních jevů. V roce 1981 zakládá tradici takzvaných psychokinetických večírků (PK parties). Po 23 letech má za sebou přes 370 večírků pro celkem asi 17 000 lidí. Léta pečlivě zaznamenává všechny údaje a výsledky, které pak vědecky vyhodnocuje. V současnosti se podle svých slov soustřeďuje na léčení energiemi.
Vítejte na nejpodivnějším večírku
Jack Houck je pohublá vysoká postavička naprosto nezajímavého, staromódního vzhledu, starší pán v neutrálním obleku a tónovaných dioptrických brýlích. Když se konečně postaví s mikrofonem do čela místnosti, ozve se široký potlesk, plný napjatého očekávání a neznáma. Houck výrazně artikuluje a zvedá obočí, tak trochu jako by si z vás dělal legraci. "Děkuji. Vítám vás na PK party číslo 376. To je pěkná spousta večírků. Dnes se naučíme to, čemu říkám PK, to znamená psychokineze nebo vláda myšlenky nad hmotou. A party říkám proto, že tu budeme mít divoký večírek." Houck se rozhlíží se skřítkovským úsměvem, sleduje, co jeho slova vyvolávají u posluchačů, a po chvíli pokračuje: "Takže počítám s každým, že se zapojí do hry, že bude jásat, a až budete ohýbat věci, je to v pořádku, když budete skákat, křičet a ukazovat ostatním, co jste ohnuli."
Co je to PK party?
"První PK party byl pokus a nikdo nevěděl, jestli se podaří,"
říká Jack Houck. "Při tomto setkání opravdu vzniklo prostředí, na němž 19 z 21 zúčastněných osob prožilo, že vidličky a lžičky ztratily na 5 až 30 vteřin svou strukturu, přičemž z vnitřku kovu jako by vycházelo teplo." Když prý účastníci cítili, že jsou příbory teplé, pouhým mírným tlakem rukou dokázali vytvořit bizarní tvary. "Během těchto večírků lidé často pociťují "energii", která vychází z jejich rukou. Je to energie podobná energii, kterou pociťují provozovatelé různých bojových technik a kterou nazývají ´chi´. Někdy se lidé na PK večírcích sami od sebe uzdravili." Říká Jack Houck na 30. konferenci Americké psychotronické asociace v červnu 2004. Psychokinetik a showman izraelsko-britského původu Uri Geller je mnohem slavnější než Houck, přesto myšlenku PK party zjevně přebírá až od Houcka. Geller začíná s ohýbáním lžiček v roce 1970 a první PK parties pořádá také v roce 1981.
Moc mysli nad hmotou
Psychokineze nebo telekineze je schopnost ohýbat či posouvat fyzické předměty pouhou silou vůle, myšlenkovým příkazem. Její zastánci tvrdí, že tuto schopnost má úplně každý člověk, jen vlivem moderní společnosti jsme se ji nenaučili používat. S psychokinezí můžeme údajně hýbat předměty (třeba tímto časopisem), dále prý můžeme předměty ohýbat (nejoblíbenější jsou lžičky nebo tužky). Pokročilejší prý mohou dokonce otevírat nebo zavírat okna, vypínat světlo a podobně. Pro nás, materialisticky žijící jedince, je to asi ten nejlákavější jev, který zkoumá parapsychologie - kontroverzní obor, jenž pátrá, jak lidská mysl dokáže věci, které na pohled popírají známé fyzikální zákony.
Skeptické války
Skeptikové rádi Tvrdí, že ten či onen ohýbač je podvodník a že nejde o více než kouzelnické triky. Spekulují o způsobech, jakým mohlo být to či ono televizní vystoupení zmanipulováno a kdy kdo který trik musel použít. Občas jsou do věci zataženy i soudy a střídavě vyhrávají obě strany sporu. Mezi rivaly psychokinetiků, tedy lidí, kteří tuto údajnou schopnost ovládají, jsou často právě sami kouzelníci, kteří tak trochu žárlí na tyto své nepřímé kolegy a jejich triky. Mezi nejzatvrzelejšími najdeme například i slavného amerického kouzelníka a vědeckého skeptika Jamese Randiho. Konkurence je konkurence, i když v případě Randiho jde zřejmě o víc než jen o konkurenční boj - od roku 1996 vede celou vzdělávací nadaci na boj proti šarlatánům. A jak říká Richard Feynman, jeden z amerických zakladatelů kvantové fyziky, která jinak ve světě mikročástic sama zákony hmotné reality zcela popírá: "Jen proto, že dobrý kouzelník něco dovede, neměli byste hned skočit k závěru, že je to skutečné."
Když se tvořila historie psychotroniky
Když parapsychologické jevy úmyslně používáme, říká se tomu obvykle psychotronika. Svůj zrod zažívá během 20. století a největší zájem o vědecký výzkum se vystupňuje asi během 70. let, v období "studené války", kdy současně Spojené státy americké a tehdejší Svaz sovětských socialistických republik investují nemalé částky do výzkumu parapsychologie a vrcholných způsobů špionáže. Roku 1973 vzniká v Československu oficiální, státem dotovaná Psychoenergetická laboratoř při Vysoké škole chemicko-technologické v Praze (existuje až do roku 1990). V té době provádí CIA v USA řadu výzkumů, které prokazují, že parapsychologické fenomény lze vycvičit. Centrem výzkumu se stává Stanfordský výzkumný institut (SRI) a klíčovými osobami dva doktoři fyziky jménem Harold Puthoff a Russel Targ. Z výzkumů se později stávají vojenské projekty (SCANATE, STAR GATE a další), trénující desítky psychošpionů a jsou nejméně několikrát oficiálně a s úspěchem použity v případech vrcholných bezpečnostních misí. Odtajněné dokumenty dokládají minimálně 20 případů úspěšného vyhledání zbraní metodou parapsychického vidění. V 90. letech se i přes dosavadní úspěšnost od používání těchto metod oficiálně upouští, ačkoliv existují důvodná podezření, že jsou využívány i nadále. O roli Jacka Houcka ve snahách americké vlády a armády se můžeme jen dohadovat. Ale nejspíše se tento postarší skaut na tvorbě historie špionážní parapsychologie také podílel.
V laboratořích vládních projektů
"S výzkumem Remote Viewing (´dálkové pozorovatelství´ neboli mimosmyslové vnímání na dálku, zkratkou RV) jsem začal v polovině 70. let. I když jsem nevěděl, jak dálkové pozorovatelství funguje, uplatnění bylo očividné, včetně schopností ´vidět´ zdravotní problémy jiných lidí. Potkal jsem se s Targem a Puthoffem v jejich laboratoři ve Stanforském výzkumném institutu a velký dojem na mě udělal jejich vědecký přístup ke zkoumání této lidské schopnosti. Na konci schůzky navrhli, abych se pokusil okopírovat jejich pokusy, což jsem udělal. James McDonnel (vedoucí kalifornský metalurg) se doslechl o mém zájmu a zeptal se mě, jestli bych pro něho mohl udělat jeden pokus,"
říká Jack Houck. Shodně s dalšími výzkumníky tvrdí, že nevnímáme jen smysly, jako jsou oči, uši, jazyk, nos a kůže či její nervová zakončení. Jedním z předpokladů pro spuštění psychokinetické síly je podle něj záměrně vytvořit vrcholný citový zážitek. Mysl se tím soustředí na přítomný okamžik a současně na úkol ohnout kov. Když je Houck vyzván, aby své předpoklady dokázal, rozhodne se se svým kolegou Severinem Drhlenem (metalurg, který také pracoval u McDonnela) pro uspořádání večírku - první PK party, při němž by rozpustilá nálada potřebný citový zážitek měla zajistit.
K čemu je ohýbání lžiček dobré?
Skeptici vtipně podotýkají, proč psychotikové pořád něco ničí, proč raději pokřivené příbory nenarovnají a proč nepoužívají své údajné schopnosti k něčemu prospěšnějšímu. Faktem je, že to není tak úplně pravda. Výzvu k opětovnému narovnání ohnutých lžiček zřejmě ještě nikdo nepřijal, ale součástí repertoáru je například i veskrze pozitivní ´trik´ - klíčení semen. Ano, psychokinetickou silou někteří lidé údajně přimějí vyklíčit před očima svědků i semena. A podobně jako Jack Houck, řada z nich své schopnosti používá k energetickému léčení. Zastánci psychokineze ale tvrdí, že i naučit se ohýbat lžičky je prospěšné životu. Mohli bychom se pak prý zbavit některých uměle vytvořených zábran ve svém životě a dosahování cílů prý bude pro nás mnohem snadnější. Ohýbání lžiček slouží jako názorný příklad, jaký potenciál se v každém z nás skrývá. Následující "pokyny pro vytvoření psychokineze dodal Severin Drhlen a stejné pokyny používám na všech PK večírcích, které pořádám," vysvětluje Houck.
Návod Jacka Houcka
  1. Učiň mentální propojení s tím, co chceš ovlivnit.
  2. Vydej příkaz kovu, aby udělal to, co chceš: "Bend! Bend! Bend!" (Ohni se! Ohni se! Ohni se!)
  3. Uvolni se, nech být.
"Zakopaný pes" tak trochu spočívá v třetím bodě. "Málokdo ví, jak to udělat," říká Houck. "Pozoroval jsem, že lidé přestali dávat pozor na svou vlastní vidličku nebo lžíci, protože se podívali na někoho, kdo křičel, že se jeho ohýbá. To byl často právě okamžik, kdy se jejich příbor začal ohýbat a měknout. To byl ten okamžik, kdy se uvolnili. Abychom docílili psychokineze, koncentrace je nutná pouze při prvním kroku." Slavný americký filmový producent Michael Crichton se účastnil Houckova večírku v Los Angeles a říká: " …není to zahaleno nějakým tajemstvím: jenom chvíli mneš lžíci a zanedlouho změkne a ohne se. A to je vše."
Začíná se mateřskou školkou
PK večírky jsou rozděleny do několika stupňů. Prvním je "mateřská školka", nejsnazší na uvěření. Při ní se ohýbají nerezové vidličky a lžičky za pomoci rukou a minimální fyzické síly. Je to dobrý trénink třetího kroku "uvolni se, nech být" a hlavně se tu učíte najít okamžik, kdy příbor ztratí svou strukturu. "Kolem 80% lidí se podaří ohnout jeden nebo dva nerezové příbory. …Lidé obvykle ohnou čtyři nebo pět kusů příborů, než přejdou na další úroveň." Napadnou vás asi otázky: "Není to způsobeno pouze teplem rukou? Nepoužíváme pouze fyzickou sílu při ohýbání? Lžíce mají koneckonců tenké krčky…" Pochybnosti zmizí při úspěšném provedení dalších úrovní a dojde na ohýbání pouhou myslí, bez pomocí rukou.
Vítejte na střední škole
Na "střední škole" se většinou používají ocelové tyče různých délek a průměrů. Také se ohýbají dolní vypouklé části lžičky, které jsou na ohnutí fyzickou silou příliš náročné. Druhý krok je tu pozměněn: místo "Bend" ("Ohni se") se používá "Buvole" ("Poddej se"). Řada dětí ve věku od 6 do 8 let dokáže ohnout půlmetrovou ocelovou tyč o průměru 1,3 cm o úhel 20 stupňů. Tuto úroveň zvládá na večírcích přibližně 32% účastníků. Na "střední škole" se také učí klíčit semínka - nejčastěji sójové boby, které jsou krátce před začátkem večírku vložena do vody. Mokrý bob si vezmete do ruky a jako příkaz použijete "Sprout" ("Klič"). "Pamatuji si na jednu PK party, která se konala nedaleko University of Minnesota," vypráví Houck. "Jeden profesor si přinesl svoje vlastní semínka a trval na tom, abychom použili ta jeho místo těch, které jsem přinesl já. Skoro omdlel, když mu jedna žena ukázala plnou ruku jeho naklíčených semínek."
Vysoká škola je pro nejlepší
Na stupni zvaném "vysoká škola" účastník drží v každé ruce vidličku za její konec a chce, aby se příbor ohnul sám. Použije se příkazu "Bend" ("Ohni se") nebo "Melt" ("Roztav se") a pak čekáme, až se vidlička začne sama od sebe ohýbat. Houck vzpomíná na jednoho účastníka: "Na jednou PK večírku jsem byl na jedné straně místnosti a on byl na druhé. Všiml jsem si, jak se upřeně dívá na vidličku ve své pravé ruce a vidlička v levé se ohnula. Upozornil jsem ho na vidličku v levé ruce a on řekl: "Wow, kdy se to stalo?" V tom okamžiku se ohnula i vidlička v pravé ruce. Byl trochu naštvaný, protože ani jednou, jak se vidličky ohýbají samy od sebe od sebe, přestože většina z nás to viděla." Vysokoškolské úrovně dosahuje kolem 11% účastníků. Někdy lze údajně pozorovat, jak z hrotů vidličky při vyřknutí příkazu kape voda. "V takových případech je vzduch kolem vidličky velice studený a domnívám se, že mysl se pokouší vytáhnout energii ze vzduchu kolem vidličky, aby ji ohnula." "Vysokoškolské" příbory se musí po PK večírcích vyměnit, protože se prý přestanou spontánně ohýbat - údajně pro nevratné změny ve struktuře kovu.
Nejbizarnější výsledky
Někdy účastníci večírků sami rozvinou své schopnosti o další pikantnost, jako je údajně pohybování celými předměty nebo roztrhnutí lžičky. "…jeden účastník roztrhl lžičku na PK večírku. Bylo to dokonce zaznamenáno na videu. Na druhý den jsme seděli u oběda a on seděl u stolu naproti mně. Zeptal jsem se ho, jestli by to dokázal znovu, a on naznačil, že se o to pokusí. Odešel do kuchyně a objednal dvanáct nerezových lžiček. Dal jsem mu jednu a za chvíli ji roztrhl. Zbývajících jedenáct jsme testovali v laboratoři a průměrná síla na roztržení každé z nich byla 386 kg." Pokusy rovněž ukázaly, že i nepoužité nerezové příbory a kovy, které jen tak leží na podlaze, podléhají zřejmě psychokinetické energii vyvolané večírkem a s každým večírkem jsou měkčí. Další pokus prý dokazuje, že psychokinezi je možné provádět na dálku. Skupina psychokineticky působících lidí v něm během pěti minut zastavuje setrvačník, hlídaný v 4900 kilometrů vzdálené laboratoři.
Kdo má šanci na úspěch?
Kdo se PK party může zúčastnit? "Všichni lidé jsou schopni psychokineze. Děti jsou na PK nejlepší," konstatuje Houck. "…děti ve věku šesti až třinácti let nemívají problém s uvolněním a vždycky se během ohýbání dívají kolem sebe." Druhá nejlepší skupina jsou prý starší lidé. "Obvykle jsou sebevědomí a dokážou se uvolnit relativně snadno." Ovšem jsou i tací, kterým se nepodaří své schopnosti na večírku aktivovat. "Buď příliš analyzují (např. právníci a inženýři), nebo ve svém nitru nechtějí opravdu prožít PK, možná díky svému náboženskému přesvědčení či negativnímu postoji."
Jak vypadá roztavená lžíce
A co k experimentu potřebujeme? "Zkušenosti dokazují, že nerezový příbor je na PK nejvhodnější. Je to kvůli dvěma metalurgickým vlastnostem nerezu. První je, že nerezové příbory se obvykle lisují ve velkých množstvích. Výroba lisováním za studena vytváří v kovu velký počet ´zlomů/poruch´v textuře kovu. Psychokinetická energie je prý jakýmsi způsobem vložena do kovu, a když se dostane k poruše, nemá kam jít a promění se v teplo, tak jako neutrony a rentgenové paprsky pronikají pevnými předměty. Teplo narůstá podél rozhraní zrn, které je velice tenké a kov se začne tavit (nerez se taví okolo 1093° Celsia). Následkem toho se mnohem větší zrna v podstatě vznášejí a vidlička nebo lžička jakoby ztratí svou strukturu a podobá se gumě. …Kov setrvá měkký pět až třicet vteřin. Když teplota klesne pod 1093° C, kov ztuhne a vrátí se do svého původního stavu."
Měď nebrat! Pálí!
Nevhodná je prý měď, protože se příliš rychle ohřeje a může popálit. Sklo a olověné tužky zas můžou nebezpečně vybouchnout, protože se nedovedou dost rychle roztáhnout. "Někdy vznikne uvnitř kovu tolik tepla, že je možné slyšet hlasité praskání, když dojde k proměně kovu do plynného stavu. Slitiny se také těžko používají na PK, protože nemají ve struktuře mnoho zlomů."
Zdroj: časopis Epocha

Billy Talent

6. července 2007 v 16:20 | Crowley... |  Hudba
Billy Talent - kapelaKapela Billy Talent vznikla v Kanadě v roce 1993. Ve složení se od jejího začátku nic nezměnilo, takže Billy Talent už od počátku hraje ve sestavě Benjamin Kowalewicz (zpěv), Ian D'Sa (kytara), Jon Gallant (basa) a Aaron Solowoniuk (bicí). Na úplném začátku bylo jméno skupiny odlišné, říkali si "Pezz" ale v tu dobu byli prakticky neznámí. V roce 1999 vydávají jako "Pezz" svoje první album s názvem "Watoosh! " (desky se hned po vydání prodalo okolo 1000 kusů a měla v rodné zemi velký úspěch). Po přejmenování na konci roku 1999 na "Billy Talent" (podle muzikálně nadané postavy z kanadského filmu "Hard Core Logo") a po vydání prvního alba nazvaném "Billy Talent" se jim dostalo v Kanadě velkého uznání.Billy Talent - skupina Album se stalo jen v jejich rodné zemi 3krát platinovým, ale v ostatních částech světa byl Billy Talent stále velkou neznámou. Okolo roku 2002 se sláva kapely začala rozšiřovat po celém světě a jejich singly "Try Honesty", "River Below" nebo "The Ex" se začali hrát skoro po celé Evropě. Když kapela zjistila, že může prorazit na evropském trhu, vydala i DVD s názvem "Scandalous Travelers", které obsahuje hodinový záznam z jejich celosvětové tour, ale i biografii jednotlivých členů a spoustu dalšího. Absolutně největší úspěch nastal pro skupinu Billy Talent ve chvíli kdy se vydalo jejich druhé album s názvem "II" (římská dvojka). Album bylo vydáno 23. Června 2006 a hned po vydání se stalo třeba v německu nejprodávanějším albem ze všech. Billy TalentNyní je u našich sousedů Billy Talent skoro modlou a potvrzuje to i fakt že na německých radiostanicích i hudebních kanálech se písničky této kapely hrají skoro pořád. Nejoblíbenějšími singly druhého alba jsou "Fallen Leaves" , "Devil in a Midnight Mass" nebo "Red Flag" (tato píseň je tak kvalitní, že se objevila i v některých počítačových hrách jako je NHL 2006, SSX nebo Burnout).

Zdroj: billy-talent.torrentblog.net


Klipy:
Devil in a Midnight Mass
Fallen leaves
Red flag
River below
Try Honesty
Nothing To Lose



Shrek I. - III.

2. července 2007 v 16:26 | Crowley... |  Filmy,seriály,anime
Shrek

Shrek (Mike Myers) je zlobr, neboli vyšší zelená postavička s tykadélky a velice nelichotivým zápachem z úst. Žije si v klidu a pohodě ve své milované bažině, ale to pouze do té doby, než mu ji "osídlí" jiné pohádkové postavy, třemi prasátky počínaje a neskutečně ukecaným oslíkem (namluvený kým jiným než Eddie Murphym) konče. Shrek zjistí, že jsou tu proto, že je zlý lord Farquad (John Lithggow) vyhnal z jejich území. Ten mu ale slíbí, že pokud mu přivede krásnou princeznu Fionu (Cameron Díazová), pak mu jeho bažinu vyklidí. Oslík se samozřejmě nabídne jako doprovod a naše dobrodružství může začít. Jenže nebylo by to ono, kdyby mezi Shrekem a Fionou nevzniklo něco více než přátelství…
Dobrodružství napěchované gagy a odkazy na jiné slavné filmy patří bezesporu k nejpovedenějším animovaným snímkům. Však se také pohybuje na 25. místě nejúspěšnějších filmů všech dob (jeho pokračování je mimochodem už na 3. místě!!!) a pyšnit se také může - kromě jiných ocenění - i prestižním Oscarem v kategorii nejlepší animovaný film.
Shrek II.
Napjatě očekávané pokračování veleúspěšného a Oscarem ověnčeného animovaného filmu Shrek navazuje dějem na svého předchůdce a znovu slibuje mnoho zábavy a humoru. Shrek, Oslík a princezna Fiona se v něm vydávají vstříc novým dobrodružstvím a znovu se setkají s mnoha oblíbenými postavami z pohádek.
V minulém příběhu musel roztomilý zelenáč bojovat s dračicí a zlým lordem Farquaadem, aby si získal lásku princezny Fiony, jejíž ruku nakonec získal. Nyní jej čeká úkol ještě horší: představit se Fioniným rodičům, králi Haroldovi a královně Lillian. Bude se jim a zbytku království líbit, že princezna se malinko změnila? Natož pak její drahá polovička? Pan král má totiž o dceřině štěstí úplně jiné představy, a na pomoc povolává vlivnou Vílu Kmotřičku, pohledného Prince Krasoně a proslulého zabijáka zlobrů Kocoura v botách…
Počítačově animovanou komedii Shrek 2 režírovali Andrew Adamson, Kelly Asbury a Conrad Vernon, o produkci se postarali Aron Warner, John H. Williams a David Lipman.
Shrek III. (Shrek Třetí)
"Konečně máte zelenou!"
Za normálních okolností by krásní, mladí a zelení manželé Shrekovi po odstranění zákeřné Kmotřičky víly a jejího nemožného syna Krasoně ve druhém pokračování animované komedie Shrek žili nerušeně a hlavně šťastně až do smrti. Vzhledem k tomu, že se stali protagonisty nejúspěšnějšího animovaného filmu všech dob, nemají na pohodu nárok. Dobrodružství, která si pro ně kreativní scenáristé vymysleli tentokrát, jsou ještě vypečenější, než ta, která oba zlobříci prožili doposud.
Posuďte sami: Král Harold má na kahánku, a je proto jasné, že musí vládu v království Za sedmero horami někomu předat. Ještě jasnější je, že nástupcem trůnu se má stát manžel jeho nejjasnější dcery Fiony. Shrek se ale vyhlídkám na kralování brání tak intenzívně, že se raději rozhodne přemluvit Fionina bratrance, teenagera Artuše, aby si královskou korunu nasadil on. Nejdřív ho ale bude muset najít a udělat z něj chlapa. Zatímco Shrek, Oslík a Kocour v botách se vydávají na poměrně dobrodružnou expedici, osiřelá Fiona má úplně jiné starosti. Absence mužského elementu v království se rozhodne zneužít již jednou odpálkovaný Krasoň, který se rozhodne za pomoci záporných pohádkových postav zmocnit vlády v zemi násilím. Fiona je ale především Zlobryně a až na druhém místě princezna, a proto se Krasoňovi a jeho zlé armádě postaví. Navíc není sama, v první linii s ní kromě královny Lilien kráčí i svůdné komando princezen (Sněhurka, Popelka, Růženka a další), které jsou odhodlány všechny své přednosti využít boji. Ve Shrekovi Třetím bude prostě pořádně veselo, a to jsme tu ještě nezmínili draslíky, roztomilé potomky Oslíka a Dračice, a jedno překvapení, které Fiona přede všemi tají.
Shrek se vždycky opíral o revoluční a naprosto dokonalou animaci a hvězdné hlasové obsazení. Obojí mu zůstalo i ve třetím pokračování, navíc se může pochlubit mimořádně zajímavým hereckým přírůstkem v podání popové ikony současnosti Justina Timberlakea, kterého v české verzi nahradí podobně slavný Vojtěch Kotek. Režie se ujal Chris Miller, který psal ke dvěma předchozím dílům scénáře, a Raman Hui, supervizor animace jedničky i dvojky.
Zdroj: kfilmu.net

X-men I. - III.

2. července 2007 v 16:18 | Crowley... |  Filmy,seriály,anime
X-men

"Některým věř, ostatních se obávej."

Nedaleká budoucnost. Po celé planetě se rodí děti s X-faktorem v genech, který jim dává zvláštní sílu - třeba ničivý laserový pohled nebo schopnost létat či přesunovat předměty nebo ovládat počasí. Profesor X, Wolverine, Storm, Jean Grey, Rogue, Cyclops, Magneto, Toad, Mystique, Sabretooth jsou mutanti s mimořádnými schopnostmi. Ale pro lidi, kteří takovéto schopnosti nemají, je velice těžké mutanty akceptovat a neubránit se strachu.
Nejcitelněji potřebu naučit mutanty jak pracovat se svou zvláštní silou a mít nad ní kontrolu má profesor Charles Xavier - světově uznávaný telepat - mutant. Zřídí speciální školu a jeho záměrem je, aby se žáci chovali tak, aby se svět odnaučil strachu před nimi. Xavier přijímá dva nové žáky. Je to Logan - osamělý silák - a Rogue, která může přijmout jakoukoliv sílu i paměť ze všeho, čeho se dotkne. Proti filosofii profesora Xaviera stojí senátor Kelly, který by mutanty nejradši zlikvidoval..
X-men II.
"Přišel čas, kdy se odlišní musí spojit."
X-Meni. Narodili se s jedinečnou genetickou mutací, která jim umožňuje vládnout nadpřirozenými schopnostmi. Pod vlivem profesora Charlese Xaviera (Patrick Stewart) slouží lidstvu. Chrání svět. Ten jim však nedůvěřuje a bojí se jich. Po nesmyslném pokusu o atentát na prezidenta Spojených států, který údajně spáchal neznámý mutant, se veřejnost dovolává zákona, který má mutanty dostat pod kontrolu.
V čele militantně anti-mutantniho hnutí stojí armádní velitel a vědec William Stryker (Brian Cox), o němž se tvrdí, že na mutantech prováděl pokusy. Mutanty nenávidí a hodlá je totálně zlikvidovat. Když zjistí, že jeho vlastní syn je mutant, bez milosti ho zabije.
Stryker měl v minulosti co do činění také s Wolverinem (Hugh Jackman) a zná tajemství jeho minulosti. Když Wolverine pátrá po svém původu, uvede Stryker do pohybu svůj anti-mutantní program. Jsou však i mutanti, kteří se proti lidské civilizaci postavili. Jeden z nich, Magneto (Ian McKellen), právě unikl z vězení. Je nepřítelem X-Menů. V situaci, kdy se všichni mutanti stali štvanci, navrhne X-Menům spojenectví proti společnému nepříteli - Strykerovi.
X-Meni i jejich spojenci se spolu vydávají na nejnebezpečnější misi v životě.
X-men III. - Poslední vzdor
ozhodující souboj..."
Ve filmu X-MEN: POSLEDNÍ VZDOR, který je závěrečnou kapitolou této filmové trilogie, ohrožuje vývoj světových dějin "lék", jenž dokáže proměnit mutanty v obyčejné lidské bytosti. Mutanti mají poprvé možnost zvolit si svou budoucnost: buď si mohou zachovat svou výjimečnost, která je však příčinou jejich izolace a odcizení od ostatních, nebo se svých schopností vzdát a stát se normálními lidmi. Protichůdné názory vůdců mutantů Charlese Xaviera, který hlásá toleranci, a Magneta, podle nějž přežívají jen ti nejsilnější, jsou podrobeny poslední zkoušce - rozpoutají válku, která má všechny války definitivně ukončit.
Ve filmu X-MEN: POSLEDNÍ VZDOR se znovu objevují nejen všechny důležité postavy z předchozích pokračování, ale připojila se řada nových. Například Beast, který je nejen velmi nadaný a inteligentní genetik, ale také mutant. Stal se obětí jednoho ze svých vlastních experimentů a zmutoval do podoby zvířete s modrou srstí. Mutant přezdívaný Angel, dokáže létat díky svým křídlům. K dalším novým mutantům patří Callisto, jíž citlivé smysly umožňují najít ostatní mutanty a zjistit, jakými schopnostmi disponují; Multiple Man dokáže vytvářet fyzické kopie sebe sama; Leech dokáže schopnosti ostatních oslabit; genetička Dr. Kavita Rao; silák Juggernaut a Shadowcat - mladá žena, která může díky "fázování" procházet pevnými materiály.
Film se v rámci velkolepého, akcí nabitého příběhu věnuje tématům, která jsou v současné době velmi aktuální: Je přizpůsobení se tou správnou metodou, jak čelit předsudkům? Je zbabělé vzdát se své osobitosti, aby člověk zapadnul mezi ostatní a vyhnul se tak potenciálním nepříjemným důsledkům? Světí účel prostředek? Je velká moc požehnáním nebo prokletím?
Zdroj: kfilmu.net