Březen 2007

Neodolala jsem :-) ...

29. března 2007 v 20:48 | Crowley... |  Galerie
Jsem hrozná, že przním tak krásný obrázek, ale neubránila jsem se malé úpravičce :-) ....
Originál
Moje úprava


Jisuk Cho

29. března 2007 v 20:43 | Crowley... |  Galerie

Upíři - máme se jich opravdu ještě bát? Jak kde....Část 2.

25. března 2007 v 19:32 | Crowley... |  Záhady
Pití krve nestačí, chce to transfuzi!
Očitých svědectví o nejrůznějších krvavých praktikách je sice v historii dost, přesto ale vědci dlouho nemohou upírům přijít na zoubek. Až příchod moderní medicíny všechno mění. Světlo do legend se poprvé snaží přinést v roce 1728 Němec Michael Ranft ve své knize "De masticatione martuorum in tumulus". Jako příklad si bere příběh Petera Plogojoviće."Tento odvážný muž zahynul náhlou nebo násilnou smrtí. Jeho odchod může vyvolat různé představy, hlavně u blízkých lidí. Náhlá smrt zavdá v rodinném kruhu důvod k nedůvěře. K té se přidá zármutek, který přinese melancholii. Ta plodí nepokojné noci a děsivé sny. Ty oslabí ducha i tělo, a pokud to člověk nepřekoná nastává smrt." Tak Ranft vysvětluje náhlou smrt Plogojovićova syna.
Někteří soudobí vědci však upírství připisují na vrub vzácné chorobě, zvané porfyrie. Tento termín označuje metabolickou poruchu krve, která způsobuje nadměrný úbytek železa v těle. Nemocní jsou mimořádně citlivý na světlo - pobyt na slunci jim způsobuje abnormální pigmentaci, nadměrný vývoj ochlupení a červené nebo hnědočervené zbarvení zubů. Rty a dásně tuhnou a zuby proto působí výrazněji. Tím vzniká dojem vlčí tlamy.
V minulých stoletích takový nemocní často žili pouze v noci, toulali se po lesích a stranili se lidí. V klidném stavu je jejich pokožka mrtvolně bílá a hebká - absolutně bledý obličej upírů také zdůrazňují téměř všechny staré legendy.
Navíc - podle výzkumů je pro člověka nemocného porfyrií smrtelně nebezpečný česnek. Obsahuje totiž látku, která podporuje příznaky nemoci. Ve chvíli, kdy lidé tuto poruchu začnou konečně chápat jako nemoc, pokoušejí se ji poměrně logicky léčit tím, že pacienta nechávají pít krev. Později je však tato teze vyvrácena a dnes se nemocným podávají transfuze. To vede k nápadu, že legendy o upírech mohou souviset právě s touto nemocí.
Další z vysvětlení upírství je založeno na stavu mysli. Psychologové prohlašují, že existuje duševní choroba zvaná klinické upírství, kdy je člověk posedlý pitím krve ze zvířat a lidí.

Že by mrtvola zrovna posnídala….?
Upírství tedy mohou mít na svědomí choroby duše i těla. Jenže jak příbuzní v dřívějších dobách mohli po otevření hrobu vysvětlit fakt, že se těla jejich blízkých v průběhu let nerozložila! Mrtvá těla navíc často nesla jasné známky upírství - vyrostly jim vlasy a nehty, těla se zvětšila a okolo úst byly patrné stopy krve.
I s tím si moderní medicína ví rady. Rozpad mrtvoly závisí na mnoha faktorech. Mezi hlavními je složení a teplota půdy, kde je nebožtík pochovaný. Když se mrtvý rozkládá, jeho tělo opouštějí nejrůznější plyny a krev. Tyto plyny se nahromadí v těle a snaží se uniknout pryč. To způsobuje, že tělo vypadá kypré, vypasené a zdravě růžové. Změny jsou patrné tím spíš, byla-li osoba během života bledá nebo hubená. To dokazuje případ Arnolda Paolea, který podle sousedů po otevření rakve vypadá lépe než zaživa.
Bez větších problémů si moderní vědci poradí i s vysvětlením zdánlivého růstu vlasů, zubů a nehtů. Po smrti se odhalují kořínky vlasů a dásně ustupují. Vypadá to, že mrtvý je stále naživu a rostou mu vlasy i zuby.
Podobně jako s plyny je to i s krví. Ta se také snaží opustit tělo a využívá k tomu všechny lidské otvory. Vytéká proto často z úst a z nosu. To může vyvolávat dojem, že mrtvola zrovna čerstvě posnídala…

Upíři se nevyhýbali ani česku
Čelákovice
- při výkopech v roce 1966 byl u obce nalezen hrob se 14 kostrami, které nesly znaky protiupírských opatření - nejčastěji zabodané kůly do srdce. Některým byla tato operace provedena ještě zaživa.
Staré Město - traduje se legenda, že v dobách Velké Moravy žil na území dnešního Starého Města Velký Vampýr, se kterým svedli místní sedláci boj a uvěznili ho v hrobě. Odsekli mu hlavu a do srdce mu vrazili bodec. Tento hrob byl údajně nalezen při vykopávkách i se všemi popsanými skutečnostmi. Koster tam bylo více a zajímavé na nich je, že prý měly nadměrně vyvinuté špičáky. Někteří mtrví měli špičáky dokonce vytrhané.
Lahovice - některá protiupírská opatření byla nalezena i v raně středověkém pohřebišti v Lahovicích u Prahy, které zkoumala archeoložka Zdeňka Krumphanzlová v letech 1955 až 1960.

Zdroj: časopis Epocha
Jestli chcete vidět pár obrázků, dejte si "celý článek"....ale bohužel jsem nenašla fotky z těch českých vykopávek.....

Upíři - máme se jich opravdu ještě bát? Jak kde....Část 1.

25. března 2007 v 19:13 | Crowley... |  Záhady
Víko rakve se pomalu zavírá a bledý svit měsíce osvětluje mrtvolně bílou tvář, v níž září zakrvácené špičáky. S prvním zakokrháním kohouta vesničané nacházejí mrtvé tělo nevinné dívky se dvěma nápadnými krvavými rankami na bělostném krku… Rukopis démonických upírů je prostě nezaměnitelný. Legendy o nich spřádají lidé téměř na všech kontinentech světa. A vědí také, jak se proti nim bránit - do srdce jim vtloukají špičatý kůl…
Upíři, takzvaní nemrtví, děsí lidstvo odnepaměti. Novodobému zábavnímu průmyslu slouží jako jedno z nejvděčnějších témat pro náležitě strašidelné a pořádně krvavé horory. Co je ale na těchto děsivých legendách pravdy? A umí moderní věda alespoň vysvětlit, proč jsou krvelační útočníci tak pevnou součástí lidových povídaček? Pojďme spolu s EPOCHOU nahlédnout pod pokličku tajemství zvaného vampyrismus.
Existují? V tom případě už je ale po nás dávno veta!
Pověsti o upířích vrazích jsou natolik rozšířené, že se jimi vědci musí zabývat, doslova ať chtějí nebo ne. Seriózní vědecké kapacity se k vampyrismu začínají vyjadřovat už v 18. století - a přiznejme, že často s rozporuplnými výsledky. Ovšem zatím poslední vědecká teorie má základ naprosto jasný - americký profesor fyziky Costas Efthimiou z floridské univerzity si nedávno bere na pomoc přesnou matematiku. Už se podle vlastních slov nemůže dívat na stále se zvětšující procento lidí, kteří i v dnešní moderní době považují upíry za skutečnost. Efthimiou vychází z všeobecné představy, že upír kousnutím svou oběť "nakazí" a ta se vzápětí stává stejně krvelačným zabijákem mezi životem a smrtí jako on. Efthimiou si pro svůj matematický model bere za příklad 17. století. K prvnímu lednu roku 1600 žije na světě 536,9 milionu lidí. Pokud by se v ten den na světě objevil první upír a každý měsíc vysál jednoho člověka, pak bychom v únoru roku 1600 už měli na světě upíry dva. Další měsíc už by ale byli čtyři a tak dále - jejich počet by dál rostl geometrickou řadou.
Logické, že? Tímhle tempem by ovšem upíři stihli vyhladit lidstvo během 2,5 roku. A to navíc profesor nebere v potaz přirozenou úmrtnost - to by pak genocida lidské populace způsobená upíry byla ještě rychlejší. A lidstvo by nemohla zachránit ani mimořádně vysoká porodnost. "Tohle umí spočítat každý student matematiky, dokonce i nadaný žák střední školy si dokáže zjistit, že by upíři celou Zemi brzy změnili v jednu říši krvelačných nestvůr a nebyl by tu jediný člověk," prohlašuje profesor Efthimiou.
Pokud teorii převedeme do současnosti, kdyby dnes vznikl na zemi první upír a každý měsíc by vstal z hrobu a vysál jednoho člověka, lidstvo by přestalo existovat již na konci roku 2009. Místo lidí by po světě pobíhalo asi šest miliard hladových upírů…

Vražedkyně dětí a noční ptáci starověku
Logika a matematika nám tedy dokazují, že se upírů bát nemusíme. Jenže vykořenit představy, které v lidských bájích kolují už tisíce let, není tak jednoduché. Už staří Sumerové a Babyloňané věří, že v jejich městech pobíhají v noci ženy-upírky, které vraždí novorozeňata. Stejné nestvůry, ale různá jména. V Babylonu ji nazývají Lilu a v Sumeru Akhk-haru. Staroindický folklór zase zná démona Vetalu, který přebývá v mrtvých tělech a po nocích bývá vídám, jak visí na místech pohřebních obřadů z větve hlavou dolů jako netopýr…Svého upíra mají i Číňané - jen místo krve konzumuje životní energii - krvežíznivou bohyni Sekhmet zase uctívají staří Egypťané. Ve starověkém Římě létá půlnoční pták Strix a živý se lidským masem a krví - od něj je už jen krůček kde slovanským strigám, ale to už je trochu jiná kapitola. Středověká Evropa také nebyla vůči podobným jevům imunní - ve 12. století zaznamenávají dva angličtí kronikáři zjevení podobná východoevropským představám o upírech. Faktem ovšem je, že největší místo má vampyrismus ve slovanském folklóru.

Oživlí sebevrazi, kriminálníci či neznabozi
Právě Slované zejména na Balkáně upírskými horory doslova žijí. Lidé je považují za reálné nestvůry a každé noci usínají s česnekem v ruce. Upír podle nich může vypadat jako člověk bez kostí a nosu, může mít červené oči nebo kovové zuby. Výjimečně bývá jeho tělo pokryto srstí stejně jako u vlkodlaků. Pokud je upírem žena, vyniká nezvyklou krásou a výjimečností. Její tvář je mrtvolně bledá, rty rudé, vlasy černé a při pohledu do očí je vidět pouze panenka.
Podle lidových představ jsou upíři oživlé mrtvoly sebevrahů, kriminálníků nebo neznabohů. Upíři vystupují ze svých hrobů většinou po setmění a hledají si své oběti mezi počestnými lidmi. Obraz zejména evropských upírů se v ničem nezrcadlí a ani je na každém kroku nepronásleduje stín - nemají totiž duši. Dobře jim nedělá česnek, sluneční svit ani posvěcené věci. Upíra z Jižní Ameriky zažene rostlina aloe vera, pověšená obráceně za dveřmi, na evropské upíry zase zabírá hloh.

Vlad Napichovač a hrabě Dracula
Vedle řady shodných rysů, které jsou pro upíry celého světa společné, má každý národ své vlastní specialitky. Pravlastí našich soudobých představ o upírech je však rozhodně Rumunsko, které nám také poskytuje i nejslavnějšího upíra světa - hraběte Draculu. Jako většina legend má i tento démonický noční piják krve a kruťas reálný základ. Valašský kníže z Transylvánie Vlad Tepes alias hrabě Dracula žije v 15. století a po celé zemi je znám jako Vlad Napichovač.
Svou přezdívku získává kvůli oblíbenému způsobu popravy, který provádí, aby nahnal strach svým nepřátelům. Ačkoliv je v dějinách známý jako spravedlivý vladař, který ochraňuje valašskou nezávislost, román Ira Brama Stokera ho už zřejmě navždy ocejchuje jako upíra. Podle moderních výzkumů se Stoker historickou autenticitou svých informací i knížeti příliš nezabýval - celou knihu sestavuje z historek, které většinou nemají se skutečným Vladem nic společného. Přesto sám Vlad Tepes dodává lidové tvořivosti dost a dost podkladů pro to, aby ho legendy považovaly za krále upírů. Traduje se o něm, že si na svůj hrad zval chudé poddané a místo velké hostiny je zabíjel a jejich těla pálil. Ostatnímu lidu pak s hrdostí oznamuje, že se mu podařilo snížit chudobu v zemi….

Otevřít hrob a zastřelit posvěcenou kulkou
Hrabě Dracula ale není jediným upírem v Rumunsku. Mezi lidmi existuje mnoho příběhů, které vyprávějí o oživlých mrtvých, kteří se vracejí na zem a vsávají z těl lidí krev. Upírem se v Rumunsku můžete stát buď klasicky po smrti, ale také netradičně za života. To pak budete opouštět své tělo jen v případě, že dostanete hlad a budete chtít na někoho zaútočit. Musíte ale splnit několik podmínek. Kromě popsaných způsobů se může krvežíznivou stvůrou stát předčasně narozené dítě nebo novorozeně, které zemřelo ještě před křtem. Prokazatelným upírem je také dítě, které se narodí s ocasem. Ale novorozeně může být odsouzeno k potí krve i kvůli své matce. Pokud má matka černou kočku nebo v těhotenství nejedla sůl, je osud dítěte zpečetěn. Upíry v Rumunsku mohou být jak muži, tak ženy a nejaktivnější bývají na den svatého Jiří.
A jak se proti nim chránit? V Rumunsku platí tradiční zbraně - dřevěný kůl zaražený do srdce, svaté předměty a česnek. Ten v minulých dobách musí jíst každý správný občan. Je podáván v kostelech a dostanete ho, i když půjdete jen ke známým na návštěvu. Kdo ho odmítne, je okamžitě usvědčen z upírství.
Tradičně jsou v Rumunsku pořádány na upíry hony. Pravidlem se stává i otevírání hrobů: tři roky po smrti dítěte, pět let u mladistvého a sedmileté období platí pro dospělého zemřelého.
Od 19. století pak Rumuni přebírají i jiná zaběhnutá pravidla. Mrtvým dávají do úst česnek, podezřelého upíra střílejí posvěcenou kulkou a nebo nebožtíkovo tělo rozčtvrtí a kusy spálí. Popel pak smíchají s vodou a užívají v malých dávkách jako lék!

Kosa jako pojistka
Rumunsko sousedí se slovanskými zeměmi, proto se rumunské i slovanské legendy o upírech až nápadně podobají. Slovanští upíři jsou ale nevyzpytatelní - útočí v době od poledne do půlnoci, takže přinejmenším polovinu denní aktivity musíte být neustále ve střehu a chránit se klasickými prostředky. Pomáhají česnek, krucifix nebo svěcená voda. Upírem se pravděpodobně stanete, pokud se narodíte ve zvláštní den, třeba na Vánoce, zemřete nepřirozenou smrtí nebo vám vaši příbuzní vystrojí špatný pohřeb. Slovanští mrtví jsou často pohřbíváni s křížem, doporučuje se také podvázat nebožtíkovi bradu, aby nemohl otevřít ústa. Aby nemohl vstát, často se jeho šaty přibíjejí k rakvi. Upíra lze udržet v hrobě i tak, že mu do rakve nasypou piliny - bude je muset celou noc počítat a na lov mu nezbude čas.
Jsou zaznamenány i případy, kde se lidé upírství tak bojí, že si sami do rakve pořizují pojistku. Instalují sem speciální kosu, která je umístěna v oblasti krku. Kdyby chtěli po smrti vstát a začít vraždit, ostrá čepel jim v tom zabrání a usekne jim hlavu.

Upírský siesta
V Řecku se začíná vampyrismus rozmáhat hlavně v 19. století. Vzhledem ke svému náboženství jsou Řekové pohřbíváni do země (spalování přichází do módy až v posledních desítkách let) - a to je pro upíry úrodná půda. Pravidlem se tak stává exhumace těl po třech letech. Pokud je po otevření rakve mrtvola v neporušeném stavu, je to jasný důkaz o tom, že nešťastný nebožtík "žije dvojí život". I Řekové mají jednu kuriozitu. Pijákem krve se tu stává ten, kdo pozřel maso z ovce, kterou zakousl vlk.
Řecký upír má pracovní název vrykolas a po setmění napadá své příbuzné a lidi, které znal za svého života. Vrykolasové na některých řeckých ostrovech opouštějí své hroby už během dne. A stejně jako zaživa si dopřávají siestu - jeden den v týdnu totiž pravidelně odpočívají a neloví.

Kousnout mohou i hrábě
Romové pro změnu věří, že vedle klasického světa existuje i svět duší. Jediný rozdíl je v tom, že v tom druhém neexistuje smrt. Jednou ze čas se některé té duši zachce vrátit se za námi na klasický svět. Vstoupit do něj ale může jen v podobě upíra. Romští upíři se nazývají mulla. Jsou to duše, které se přišly pomstít za svou smrt. Jako upíři totiž pronásledují osobu, který způsobila jejich smrt. Ženská varianta se může vrátit a žít normální život, ve kterém zplodí potomky. Jen občas si odskočí na trochu čerstvé krve. Ale upíři nemusí být jen lidé. Romové věří, že upírem se může stát pes, kočka, domácí zvíře nebo zemědělský nástroj.
Kočující národ logicky čerpá inspiraci pro své legendy i ze zemí, jimiž putuje - klasikou při zneškodňování upírů je proto i u Romů ocelová nebo železná tyč zabodnutá do srdce. Ocel se také vkládá do úst a na oči a uši. Mezi prsty a do ponožek se jako ochrana dává čerství hloh.
Podle srbského etnologa Tatomira Vukanovicé Romové věří, že upíři jsou pro většinu lidí neviditelní.

Z hrobu si odskočí zavraždit sousedy
S přibývajícími legendami o upírech přibývají také vědci, kteří chtějí takové bludy popřít na racionálním základě. Vlna nejrůznějších teorií přichází v 18. století. Evropu té doby totiž cloumá velké zděšení a na upíry se pořádají hony. Davové šílenství vyvolávají dva úředně zdokumentované případy útoku upíra. V prvním z nich figuruje Srb Peter Plogojović, který umírá v roce 1721 ve věku 62 let. V hrobě ale zřejmě dostává hlad, takže se vrací navštívit svého syna a žádá ho o jídlo. Žádnou svačinku prý ovšem nedostane a syn je druhý den nalezen mrtvý. Následující den se Plogojović údajně vrací ještě jednou a jako upír vraždí své bývalé sousedy. Dokumenty z vyšetřování konstatují u mrtvých nadměrnou ztrátu krve…
V druhém případu z let 1725 až 1734 je prý Srb Arnold Paole pokousám upírem a vzápětí umírá. Zpátky na svět se údajně vrací jako upír a za oběti si také vybírá své sousedy.
Francouzský teolog Antoine Augustin Calmet pak v roce 1746 sděluje světu, že oběma příběhům věří, a tím legendy o upírech potvrzuje. V tehdejší době je to mezi vědci kapacita, a tak se k jeho názorům přiklání i mnoho dalších učenců.
Ohlasy na aféru se srbskými upíry jsou tak bouřlivé, že se celé záležitosti snaží přijít na kloub i samotná hlava habsburské říše Marie Terezie. Posílá proto svého osobního lékaře Gerharda van Swietana vyšetřovat. Ten po dlouhém bádání celou věc uzavírá tím, že upíři neexistují. Marie Terezie pak promptně vydává nařízení o zákazu otevírání hrobů a znesvěcování těl. A to je konec evropské epidemie zvané vampyrismus.

Srdce jí vyřízl otec
V Evropě hony na upíry utichají, ale na druhé polokouli teprve začínají. Na americkém kontinentu je nejvíce zdokumentovaných případů v 18. až 19. století. Mnoho rodin exhumuje těla svých bližních a v obavě, že se z nich stanou upíři, probodávají příbuzným jejich srdce. Rodina se k tomu uchyluje hlavně v případech, kdy je postižena náhlým úmrtím nebo těžkými chorobami.
Nejslavnější a také poslední zaznamenaný je případ devatenáctileté Mercy Brownové, která umírá v Exeteru na Rhode Isladnu v roce 1892. Její otec za asistence rodinného lékaře vykopává Mercyino tělo dva měsíce po pohřbu. Vyřízne jí srdce a následně ho spálí.

Upíři 21. století
A jak se na upíry díváme dnes? I ve 20. a 21. století známe případy útoku upíra. V roce 1970 se po světě šíří pověsti, že londýnský hřbitov Highgate Cemetery okupuje pravidelně upír. I přes nejrůznější hony se krvechtivou příšeru nepodaří dostihnout.
V polovině 90. let minulého století mají svého upíra i v Portoriku a v Mexiku. Takzvaný chupacabra napadá domácí zvířata a živý se jejich krví. Mnoho skeptiků ale naznačuje, že za vznikem tohoto středoamerického upíra stojí hospodářská a politická krize.
Přesuneme se do roku 2003, kdy jsou v africké zemi Malawi zabity upírem dvě osoby a další čtyři napadeny. Mezi nimi je i guvernér Eric Chiwaya. Říká se, že se na útoku domluvila s upíry tamní vláda.
O dva roky později pobíhá po britském Birminghamu útočník, který na ulicích kouše do lidí. I když policie tento příběh nepotvrdila, jako městská legenda žije vesele dál…

Upíři jako sériový vrazi
Za upíry se ovšem považují i někteří novodobí masoví vrahové. Setkáváme se hned s několika případy lidí, kteří se na veřejnosti prezentují jako upíři. Ať už to je "Düseldorfská zrůda" Peter Kurten, který je v roce 1931 popraven za devět prokázaných vražd, "Hanoverský upír" Fritz Haarman, kterému je v roce 1924 useknuta na popravišti hlava, či "Upír z Galoweku" Stanislav Modzelewski, polský zabiják 60. let minulého století . Místo upírů jde ovšem spíš o sadistické zrůdy, které pití krve svých obětí kombinují s antropofágií (kanibalismem) a dalšími zvrácenostmi. Všestranný britský zločinec John Haigh, který ve 40. letech minulého století vraždí své oběti kvůli krvi, je nazývám upírem moderní doby. Pravděpodobně si ale pití krve vymýšlí, aby vyměnil popraviště za doživotní pobyt v psychiatrické léčebně. Známý americký sériový vrah Theodore Robert Bundy, který na konci 80. let zavraždil až 60 žen, (odsouzen k trestu smrti je však jen za tři) se veřejně přiznává, že mu pití krve dodává energii.
Jenže upíři vůbec nemusí být masovými vrahy. Existuje totiž skupina lidí, kteří sice nevraždí, ale sami sebe za upíry označují. Pijí krev většinou od dobrovolných dárců a nebo po pití krve touží. Noc je jim milejší než den a často přebírají i další znaky folklórního upíra. Známý je případ muže ze Spojených států, který jako zaměstnanec v transfůzní stanici krade během služby desítky litrů krve pro svou potřebu.

Omlouváme se....

21. března 2007 v 19:11 | Crowley a Schwarz... |  Vzkazy od nás
Aloha lidi....moc se vám omlouváme, že na blogu nepřibývá nic moc nového, ale před maturitou absolutně nestíháme :-( ....Snažíme se, sem tam přidat něco nového a smysluplného, ale nevychází to tak často jako bychom chtěly.....Proto se moc omlouváme a doufáme, že nás budete stále navštěvovat a nechávat nám komentáře :-) .....zatím aloha.....

Další tři díly knih...

17. března 2007 v 23:22 | Crowley... |  Harry Potter
Harry Potter a Ohnivý pohár
Harryho, jednoho dne o prázdninách po probuzení ze strašného snu, začne pálit jizva a je z toho celý nesvůj a pošledopis svému kmotrovi Siriusi Blackovi, který je neoprávněně stíhán.
Harry je pozván do Doupěte, obydlí Ronovy rodiny, aby zde strávil zbytek prázdnin a jel s nimi na MS ve famfrpálu.
Dostanou se tam pomocí přenášedla a zhlédnou zajímavé finále. Avšak večer v tento den v kempu, kde jsou Weasleyovi, Harry, Hermiona a další kouzelníci ubytováni zaútočí Smrtijedi na správce kempu a jeho rodinu. V lese někdo vykouzlí Znamení zla. To způsobí na ministerstvu pořádný poprask.
Jakmile žáci Bradavic dorazí do školy, dozví se od ředitele Albuse Brumbála, že místo Famfrpálového turnaje proběhne Turnaj tří kouzelnických škol.
Novým učitelem obrany proti černé magii je "Pošuk" Alastor Moody. Tento ošklivě vypadající člověk - bystrozor s čarodějným okem - je zde kvůli Brumbálovi, který si jej sem pozval zároveň jako hlídače.
Do Turnaje tří kouzelnických škol se smí přihlásit jen studenti, kteří dovršili alespoň sedmnácti let. Brumbál provede opatření, aby se nikdo mladší nemohl přihlásit, avšak pohár vybere kromě tří šampiónů ještě Harryho, který své jméno do poháru ovšem nehodil. A tak musí Harry absolvovat podle pravidel tři úkoly pro šampióny.
Nejprve se utká s drakem v boji o zlaté vejce. Tento úkol Harry úspěšně splní, s pomocí Hagrida, který ho na draky upozornil a může si oddychnout, první úkol přežil.
S pomocí svých přátel a Siriuse totiž zjistí, že ho někdo přihlásil, aby při turnaji zemřel. V dalším úkolu má zachránit Rona od jezerních lidí. Nakonec však i tento úkol s pomocí skřítka Dobbyho zvládne a navíc je v průběžném pořadí, spolu s Cedrikem Diggorim, na prvním místě.
Následuje několik událostí, mimo jiné ples, na kterém má Harry tančit, a také se před Zapovězeným lesem objeví pohřešovaný pan Skrk. Nakonec se však opět někde ztratí a Brumbál se nedozví, co mu pan Skrk chtěl důležitého říct.
Třetí úkol se má odehrávat v bludišti, které roste na famfrpálovém hřišti. Do něj budou šampióni podle dosažených bodových výsledků postupně vpouštěni, a kdo se první dotkne poháru pro vítěze, se jím také stane.
Avšak když se Harry spolu s druhým šampiónem Bradavic, Cedrikem Diggorym, dotknou poháru (oba zároveň, protože ani jeden se nechce poháru dotknout jako první), zjistí, že z něj někdo udělal přenášedlo.
Náhle se objeví na hřbitově a Cedrika Diggoryho čeká smrt kouzlem Avada Kedavra. Červíček (Peter Pettigrew) Harryho odvleče a přiváže k jednomu z náhrobků. Poté umožní Voldemortovi vrátit se.
Vzápětí se Harry s Voldemortem utká a podaří se mu uprchnout, díky tomu že s Voldemortem mají sesterské hůlky. Vezme s sebou také Cedrikovo tělo.
Probere se na zemi zpět v Bradavicích a vše, co se stalo oznámí Brumbálovi. Moody Harryho vezme zpět do hradu, snaží se vyzvědět, co se stalo a neopatrně mu vyzradí, že není "Pošuk", ale syn Bartyho Skrka a služebník Lorda Voldemorta a chce Harryho zabít.
Naštěstí dříve než stihne Harryho odstranit se zde objeví Brumbál a rázně zakročí. Pomocí veritaséra se podaří Brumbálovi od něj zjistit mnoho o návratu Voldemorta.
Školní rok skončí a Harry se má vrátit zpět k Dursleyovým, s příslibem, že tam nebude celé prázdniny.
"Celý článek" ....

První tři díly knih....

17. března 2007 v 23:12 | Crowley... |  Harry Potter
Harry Potter a Kámen mudrců
Sirotek Harry Potter vyrůstá od malička v nepřátelském prostředí u strýce Vernona, tety Petunie a bratránka Dudleyho Dursleyových, kteří mu při každé příležitosti dávají najevo, jak je jim na obtíž. Harry je malý, velice hubený kluk se zelenýma očima a rozcuchanými vlasy, které za žádnou cenu (navzdory všem pokusům Petunie) nejdou učesat ani ostříhat.
Když je Harrymu jedenáct let, přichází podivný zapečetěný dopis psaný zeleným inkoustem. Dopis i všechny ostatní, které neustále přicházejí, ničí zarputile Vernon, když toho má dost odjíždějí do starého majáku v rozbouřeném moři. Tam přichází obr Hagrid a od něj se Harry dozví pravdu o tom, že je čaroděj a že jeho rodiče byli zabiti strašlivým lordem Voldemortem.
Přes protest strýce a tety se mladý Potter vydává do školy čar a kouzel v Bradavicích. Nejdřív však musí do Příčné ulice nakoupit potřebné kouzelnické věci. V bance Gringottových Harry zjistí, že má menší jmění. Hagrid s sebou bere něco malého z trezoru, který patří škole. Nakonec se Potter rozjíždí vlakem, kde se seznámí s Ronem Weasleym a Hermionou Grangerovou, do Bradavic.
Tam Moudrý klobouk rozřazuje prváky do kolejí (jsou 4: Nebelvír, Havraspár, Mrzimor a Zmijozel). Původně chtěl Klobouk přiřadit Harryho do Zmijozelu,ale Harry si přál Nebelvír, a tak ho tam Klobouk poslal. Učení mu jde jako průměrnému žákovi a jeho nejneoblíbenějším předmětem jsou lektvary, které učí profesor Snape. Harry o něm ví, že už dlouho usiluje o místo učitele obrany proti černé magii. Tu učí profesor Quirrell, mladý muž s tajemným turbanem na hlavě.
Harry se, díky konfliktu s Malfoyem na hodině létání, stává famfrpálovým chytačem Nebelvíru. Když v jednom ze zápasů začne Harrymu bláznit koště, hned Rona a Hermionu napadne, že za tím stojí Snape.
Harry se dozvídá stále víc věcí o tom, co Hagrid vzal do Bradavic. Také je v knížce kapitola o draku Norbertovi a je delší a jiná než ve filmu (doporučuji přečíst)…díky tomu ztratí Nebelvír během jedné noci 150 bodů a Harry, Ron, Hermiona, Draco a Neville dostávají školní trest. Už ví, že je to Kámen mudrců a že ho chce Voldemort. Harry je přesvědčen, že Snape pro Voldemorta pracuje.
Když Brumbál, ředitel Bradavic a velice moudrý kouzelník odlétá, Harry už ví, co má dělat. Musí ten večer jít ke Kameni mudrců dřív než Snape. Nyní na Harryho čeká velký tříhlavý pes Chloupek, velice nebezpečná rostlina, létající klíče, kouzelnické šachy větší než on sám, při kterých se Ron musí obětovat. Nakonec jsou před ním lektvary. Hermoina si bere lektvar, kterým se dostane zpátky k Ronovi. Harry si bere jiný, který ho zavede ke Kameni mudrců. Tam však neuvidí Snapea, ale Quirrella, který je zcela ovládán Voldemortem, jehož obličej je ukrytý pod učitelovým turbanem. Harry ho sice poráží, ale boj ještě nekončí. Neforemný Voldemort odletěl.
Všechno zatím dobře dopadlo a Kámen mudrců byl zničen. Nebelvír dostal od Brumbála ztracených 150 bodů plus deset navíc a vyhrává tak školní pohár. Školní rok končí a všichni se vracejí domů.
"Celý článek"....

Úvodní slovo......

17. března 2007 v 23:03 | Crowley... |  Harry Potter
No....asi se divíte, že sem dáváme zrovna rubriku Harry Potter, ale už je to tak....teď to bude nějaký pátý rok, co jsme tenhle nádherný svět objevily a od té doby nás nepustil.....
První co tu bude, jsou samozřejmě informace o dosud vydaných šesti knihách (na poslední sedmou si ještě musíme chvilku počkat) a pěti natočencýh filmech (i když pátý v kinech ještě nebyl) ....
Občas přibudou nějaké fotky, fanarty, jiné informace ohledně HP světa.....pokud budete chtít cokoliv vědět nebo se na něco zeptat, klidně se ptejte a my se vám budeme snažit odpovědět :-) ...
Je nám jasné, že ne každý je fanouškem HP, a pokud i vy zabloudíte do téhle rubriky, tak prosím nepište naprosto zbytečné komentáře typu "Fuuuuuj" ...mazat to nebudeme, ale je to opravdu otravné.....
Tak to by bylo úvodem asi vše :-) ......

Opět nějaké obrázky.....

13. března 2007 v 16:15 | Crowley... |  Gotické obrázky
Tady by se asi hodilo upozornění, že následující obrázky jsou lehce krvavé...proto si dejte "celý článek" jen na vlastní zodpovědnost a pak v komentářích nenadávejte....

Pamatuješ? Neskákej

11. března 2007 v 1:04 | Crowley...
Tohle první dílko do naší sbírky nám poslala leThal FT.war a my jí za něj moc děkujeme :-) je to krásné....
Pamatuješ? Neskákej
-- Pro Klárku
Nad střechami je tak chladno
A tak ticho
Mlčím tvoje jméno, protože ho teď nechceš slyšet
Hlubina města pohltí každou spadlou slzu
Která spadne
Tam dole už nic není
Co tě tu ještě drží?
* * *
Držím tvou ruku. Je studená. Sleduji tvé oči, modré oči, laskavé. Jsou chladné. Ptala bych se, jak se máš, ale teď, teď je to zbytečné. Pamatuješ, jak jsme tu spolu stály? Dívaly jsme se do nebe. Právě začalo sněžit a ty jsi se smála. Smála mě, začala jsem totiž radostně pobíhat. Bylo to na moje narozky, vždyť já miluju sníh. Pamatuješ? smála jsi se. Bylo nám fajn. Zase spolu.
Křičím do noci pro tebe
Nenechávej mě ve štychu
NESKÁKEJ
Světla tě nezachytí, podvedou tě.
Neskákej!
Vzpomeň si na mě
Ten svět pod tebou neplatí
Prosím, neskákej
* * *
Když si měla problém, přišla´s. To já byla ta uzavřená, zlobila ses na mě kvůli tomu. Často jsem se přetvařovala a tebe to pak mrzelo. Myslela sis, že ti nevěřím. Možná to tak bylo. Já opravdu měla strach. Strach vložit v někoho důvěru. Aby to nedopadlo jako s tou mamčinou vázou. Rozbila´s ji, pamatuješ?
V tvých očích se zdá všechno nesmyslné a prázdné
Sníh padá osaměle, ty už ho dlouho necítíš
Někde tam venku si se ztratila
Sníš o konci, ještě jednou začít od začátku
* * *
Odvádí mě od tebe. Zavřeli tvé oči a já musím pryč. Všichni jsou tady a objímají mě. Utěšují. Najednou. Nenávidím je, mohli ti v tom zabránit. Spousta lidí tu jen stojí a čumí. Nic nedělají. Čumí na mě, na uplakanou zrazenou půlku srdce. Vzali mi tě. Nevím proč. Nechci od tebe!! NE!
Křičím do noci pro tebe
Nenechávej mě ve štychu
NESKÁKEJ!
Světla tě nezachytí, podvedou tě
Neskákej!
Vzpomeň si na sebe a na mě
Ten svět pod tebou neplatí
Prosím, neskákej!
Nevím jak dlouho tě můžu udržet
Nevím jak dlouho, jak dlouho
* * *
Chtějí, abych si zašla k psychologovi, chápeš to?? Já! Mě nic není. Chybíš mi. Chtějí, abych zapomněla, vyhnala tě z hlavy. Jako by to bylo možné! Zdá se mi o tobě, vše tady mi tě připomíná, tak jak můžu zapomenout!?? Víš, jsou teď na mě hodnější, všichni, no fakt!?? A tak ohleduplní. A proč? Protože jsem ztratila půlku sebe. Jenom proto!!! Jenom!!Jenom...
Vezmi mou ruku, začneme znova
NESKÁKEJ!
Křičím do noci pro tebe
Nenechávej mě ve štychu
NESKÁKEJ!
Světla tě nezachytí, podvedou tě.
Neskákej!
Vzpomeň si na sebe a na mě
Ten svět pod tebou neplatí
Prosím, neskákej!
* * *
Ten svět opravdu neplatil, ale přece jenom jsi skočila. Přemýšlím, chtěla bych za tebou. Chybíš mi. Ti kolem mě už to vzdali. Teď se mi vyhýbají, ukazují si na mě. Posmívají se. Bojím se jich. Neví, jaké to je. Neví!! Ale já to vím a to je moc. Kde jsi, slíbily jsme si, že budeme spolu, tak kde!!?? Moje naděje tady už není. Stala se pečetí a uzavřela tvou kapitolu se mnou. Chybíš mi, moc. Mám tě ráda.
Neskákej
a pokud tě to taky nezastaví
tak radši
skočím za tebe
* * *
Má kamarádko!

Úvod...

11. března 2007 v 0:13 | Schwarz a Crowley...
Takže lidi, rozhodli jsme se založit tuto rubriku pro vás a hlavně pro vaše díla, jak napovídá její název, protože ne každý má svůj blog či webovou stránku.
Tahle rubrika vznikla, protože ve Zpovědnici vám hodně radíme, abyste se z depresí a podobných stavů vypsali. A ty díla, která tímto vzniknou, nám můžete poslat na mail (kontakt je v rubrice Pro začátek) a my, pokud si to budete přát, zveřejníme.
Je nám jasné, že každý má jiné nálady, takže žánry vámi posílaných věcí budou různorodé, ale na tom nezáleží. Ovšem nic se nevyhne naší malé cenzuře - díla si před uveřejněním samozřejmě přečteme a pokud uvážíme, že obsah je nějakým způsobem nevhodný, dílo nezveřejníme.
A jak by měl vámi poslaný mail vypadat? Nejlepší by bylo, kdybyste vaše dílko poslali jako přílohu ve wordu (nebo jiném textovém editoru), také byste měli napsat, jestli chcete, aby bylo vaše dílo vůbec zveřejněno nebo jen třeba chcete náš názor. A hlavní je samozřejmě napsat název díla a to (v případě zveřejnění) jestli chcete být uvedeni jako anonym, pod jménem nebo nějakou přezdívkou…
No, to by bylo asi tak všechno :-) …případné dotazy rády zodpovíme a už se moc těšíme na vaše díla :-) …..

A dost....

6. března 2007 v 9:42 | Crowley... |  Vzkazy od nás
No takže…proč tohle píšu? …protože už mě nebaví, jak každý, kdo si o sobě myslí jak je strašně nezávislý a sere na nějaký systém a nezapadá do žádné skupiny lidí, píše na svých blogách a stránkách, že "nesnáší komerční skupiny typu Tokio Hotel,"…Proč, do prdele, dáváte jako příklad pořád jenom Tokio Hotel???? To nejsou na dnešním trhu jiný skupiny??? …Do teď jsem to tolerovala a brala s humorem, ale všeho je dost….jo TH jsou možná komerční, ale víte, co za tou jejich roční komercí stojí??? (Pokud teda vůbec víte co znamená komerční, pro ty co ne, tak je to obchodní) ….Jo napsala jsem roční, protože to je zhruba doba, co jsou TH tou takzvanou komerční skupinou…ale vy, co jima tak pohrdáte už asi nevíte, že ta skupina existovala už před šesti lety a hrála po klubech před deseti lidma, aby si jich vůbec někdo všiml! Slyšeli jste od nich možná tak jednu, dvě písničky a už je prostě nesnášíte, místo toho, abyste si udělali objektivní názor(třeba si o nich něco našli, poslechli si celé album)…přiznávám, když jsem TH slyšela prvně, vypnula jsem je po půlce písničky a teď je tu obhajuji…no nic … a teď jsou komerční…proč jsou komerční? Protože jsou úspěšní a k tomu ta komerce a propagace chtě nechtě patří, ať se vám to líbí nebo ne…obchod je obchod ať děláte v čemkoliv…. Co vám vlastně na nich tak hrozně vadí? …Teda kromě toho, že jsou komerční….že jsou mladí? (a tak přeci nemůžou nic vědět o životě, mimochodem například rodiče Billa a Toma jsou rozvedení a Billa ve škole šikanovali, protože už od nějakých třinácti má svůj dnešní styling a stál si za svým názorem, ale to jen tak….) …nebo že je prostě každý zná, ať chce nebo ne, protože jsou prostě všude? (no jo, vy se držíte zuby nehty skupin, o kterých jste slyšeli asi jen vy) … zkuste se zamyslet nad tím, proč nějakou skupinu nenávidět….tímhle článkem nechci rozhodně nikoho urazit, jen mi prostě došly nervy…….

Let číslo 93

2. března 2007 v 20:48 | Crowley... |  Filmy,seriály,anime
"Emocionální hrůza v polodokumentárním hávu."
Film, jehož režie se zhostil autor Bournova mýtu Paul Greengrass, je po nespočtu dokumentů celovečerní rekonstrukcí osudného letu čtvrtého letadla uneseného 11. září 2001 teroristy s cílem útoku zřejmě na Washington. Díky odvaze některých pasažérů došlo ke vzpouře, a let sice skončil smrtí všech zúčastněných, ale naštěstí bylo zabráněno mnohem větší katastrofě.
Zdroj: kfilmu.net
Můj názor: Proboha....takhle silný film už jsem dlouho neviděla...Kdyby to bylo všechno jenom vymyšlené, řekla bych, že to bude jen další z řady katastrofických filmů...ale jelikož je to podle pravdivé události (podle strašlivé pravdivé události) film nabírá hrůzostrašnou atmosféru hned od začátku, kdy vidíme přípravu teroristů.... Neuvěřitelně depresivní ladění si film udrží celé dvě hodiny své délky...ať už se jedná o bezmocnost úřadů, které si mezi sebou jen předávají údaje o možných unosích letadel, nebo o pasažéry letu 93, kteří volají svým rodinám a loučí se....dne 11. září 2001 byla unesena 4 letadla, ale jen 3 našli svůj cíl.....jednoznačně stojí za vidění....