Prosinec 2006

Bájní draci: existovaly tajemné nestvůry?

31. prosince 2006 v 22:56 | Crowley... |  Záhady
Co je dračí síla a kdo byli hrozivý draci dávnověku? Proč jejich stopy nacházíme v Číně, Koreji či Japonsku, u Eskymáků nebo Aztéků stejně jako v Anglii, Skandinávii i v Čechách? Jaké tajemství nám může odhalit studium starých bájí a pro dnešní dobu tak nepravděpodobných bytostí, jako jsou draci? Podívejte se s naším článkem za magickými stvořeními, jež okouzlují a děsí lidská srdce po tisíciletí…

"Je tu drak!" - To je věta, po níž se lidé rozkřičí v panickém děsu a obyvatele uchvacuje šílenství. Alespoň v pohádkách, které jsou draků plné. Ale proč jsme si tyto bytosti vymysleli? Odkud se vzala tak konkrétní představa, která stíhá obyvatele naší malé planety jako utkvělá noční můra napříč všemi kulturami, po mnoho staletí a tisíciletí? Je možné, že se za všemi legendami, z nichž naše pohádky čerpají, skrývá nějaké reálné jádro? Pátrání po jejich existenci nám nabídne i překvapivě čerstvá indicie…

Noční můra za bílého dne
Je 22:30, 14. únor 1976. Nacházíme se v Raymondvillu, ve městě o asi 10 000 obyvatelích, které leží 32 kilometrů severně od Harlingenu v americkém Texasu. Muž jménem Armando Grimaldo právě pohodlně sedí v zahradě své tchýně, aniž by čekal cokoliv neobvyklého. Náhle však uslyší podivný zvuk, cosi jako mávání netopýřích křídel, a nepříjemné zapískání. Během vteřiny ho cosi shora popadne a zaryje drápy až do samého masa. "Jak jsem se otáčel, abych se podíval za roh domu, ucítil jsem, jak mě cosi chytlo, cosi s velkými drápy." popisuje příhodu sám Grimaldo. Když se mu neznámého útočníka podaří setřást a konečně se otočí, spatří cosi děsivého: jakousi stvůru podobnou obřímu ptáku nebo spíše netopýrovi, s červeně planoucíma očima a tmavou pokožkou, která byla zcela bez peří. Byla prý velká nejméně jako člověk a rozpětí křídel muselo být až čtyři metry. "Otočil jsem se a začal utíkat. Nikdy jsem se ničeho nebál, ale tohle mě opravdu vyděsilo. Byla to ta nejstrašidelnější věc, jakou jsem za celý svůj život viděl." Dodává Grimaldo. Později se zjišťuje, že takové nemilé setkání s podobnou stvůrou zažili před měsícem rovněž v Texasu již dva lidé.

Draci, nebo stvůry z našich hlav?
Jsou tyto příhody výplodem chorých myslí? Těžko. Popisy se velmi podobají a důvěryhodných svědectví je mnohem více. 14. záři 1983 jede člen záchranné služby James Thompson se sanitkou po dálnici číslo 100. Nedaleko Los Fresnos poblíž Mexické hranice nad sebou zahlédne obří stín. Thompson se zprvu domnívá, že šlo o nějaké letadlo, které právě přistává. Ta věc však místo toho zamává křídly a odlétne opět vzhůru. Člen záchranné služby se proto za ní podívá a spatří jakési zhruba třímetrové stvoření šedočerné barvy bez peří. Šlo prý o jakýsi "kožená povlak". Stvůra jako by prý neměla krk, zato měla hrb na týle a jakýsi vak pod chřtánem. Thompson ji později popíše jako ptáka podobnému známému pravěkému pterodaktylovi. Může jít o vyhynulého pteranodona, který byl v Texasu roku 1972 nalezen? Pozůstatky vykopané v tamějším Bigbendském parku ukazovaly na pravěkého ještěra s rozpětím křídel plných 16 metrů. Je možné, že tak úplně nevyhynul?

Živočichové z hlubin pravěku stále žijí!
Zatímco se běžně domníváme, že zemský povrch a jeho fauna již byly dokonale prozkoumány, opak je pravdou. Doslova každý rok je objeveno nějaké nové, dosud nepopsané zvíře, a často i takové, jaké mělo být již desítky miliónů let vyhynulé. Nejznámější je případ bizarní pravěké ryby latimérie podivné, vylovené rybáři u východního pobřeží jižní Afriky roku 1938. I ta měla být již 60 miliónů let vyhynulá. Pikantní je příběh z léta 2001, kdy se dva týmy vědců díky jakési shodě okolnosti spojí a zjistí, že málem ve stejnou dobu objevili jedince záhadného hmyzího druhu. Potíž je v tom, že jeden tým toho svého objeví ve zkamenělé podobě a druhý tým v podobě navýsost živé. Exemplář týmu Olivera Zompra z institutu Maxe Placka v německém Plönu se nachází v 45 miliónů let starém jantaru (zkamenělá smůla). Vědci ho nazvou gladiator a muzea v Berlíně a Londýně jim potvrdí, že chovají zkameněliny stejného druhu. Exempláře druhého týmu biologů Martina Wittnebena z německých Brém a Hans-Ueli Dubacha ze Švýcarska se nacházejí v Africe. Biologové zjišťují, že jejich nově objevený hmyz nepatří do žádné žijící třídy hmyzu. Když oba týmy své objevy porovnají, jsou vědci šokováni. Jde o biologickou senzaci. V takovýchto případech nazýváme objevené druhy "živou fosílií (zkamenělinou)".

Živé fosílie svou živost berou doslova
Velmi vzácně se stane, že někteří živočichové vezmou toto označení i doslova, tak jako na konci 19. století v Anglii. V 80metrové hloubce jedné křídové jámy narazí geologové na vrstvu se zkamenělou mořskou ježovkou a vodními mloky. Britský geolog E. D. Clarke s radostí přiskočí a chce z křídového bloku vylomit tři zachovalé živočichy. Když tak učiní, mezi kolemstojícími zavládne rozruch: Tvorové se začnou pohybovat. Dva mloci později zahynou, třetí živočich, snad také mlok, je natolik čilý, že když ho dají do vody, rychlostí blesku objevitelům uplave. Jak je tohle možné, nikdo neví. Za pravdivost této příhody se však doktor Clarke zaručuje a při svých přednáškách ji prezentuje i svým studentům na Caus College v britské Cambridgi.

Expedice přímo v dračím doupěti…
Na základě dlouhé řady existujících svědectví se zdá velmi pravděpodobné, že někteří tvorové z dávných časů stále ještě žijí. Často se pohybují ve vodách, v hlubinných vodních systémech spojujících řadu jezer a v podzemních jeskyních prostorách. Je-li tomu tak, je navýsost logické, že pro své přežití zvolili život v úkrytu. Vysvětlovalo by to zároveň, proč se draci v tolika pohádkách skrývají zásadně v temných, obvykle nedostupných jeskyních. "V okolí Matlocku, hlavního města hrabství Derbyshire, znepokojoval obyvatele tajemný tvor už od 19. století." Píše německý badatel Hartwig Hausdorf ve své nedávno vydané knize Návrat draků. "V tomto kraji existují hluboké jeskyně, kde se dříve těžilo olovo. Jsou v nich dosud neprobádané vedlejší chodby, ale i podzemní jezero. Koncem 19. století v nich zmizeli dva zaměstnanci místní těžební společnosti a dva horníci. Třetí horník, který za těmi dvěma zůstal poněkud pozadu, se díky tomu vrátil zdráv. Mohl tak oznámit, že slyšel strašný hluk, jakoby se tam tloukla obrovská zvířata, a tak zděšeně uprchl." Když roku 1961 místo prohledává skupina jeskyňáře Franka Brindleyho, nachází na břehu jezera zřejmě stále čerstvé otisky 30 centimetrů široké tlapy s obrovskými drápy. Stejné nálezy údajně přinese i následující expedice. Víme jen tolik, že Brindleyho průzkumníci hodili do podzemního jezera několik kamenů a "ve slabém světle lamp rozeznali, jak se na protilehlém břehu jezera pohybuje nějaká tmavá nestvůra." Následovalo jakési vlnění a velmi hlasité žbluňknutí, které bylo rozloučením s jakýmikoliv dalšími informacemi.

Jsou draci přeživší dinosauři?
Popsané příklady přeživších tvorů a svědectví o přežití pravěkých, často drakům podobných příšer, jsou jen stručným nahlédnutím do celé plejády podobných případů, jaké kryptozoologové - lidé zabývající se hledáním neobjevených tvorů - za pouhých asi sto let nasbírali. Jejich bájní tvorové vždy vzbuzují posměch a odsouzení tvrdohlavých vědců, kteří se domnívají, že už všechno znají. Ale jen do momentu, než je existence "vyfantazírovaných" živočichů potvrzena. Vzpomeňme jen donedávna pohádkové obří krakatice. Je tedy možné, že pohádkový draci rovněž existovali jako reálná zvířata a že dokonce ještě úplně nevymřeli? Může jít o pozůstatky dinosaurů? Vysvětlovalo by to rozšířené přesvědčení, že draci jsou nejstarší tvorové planety, pročež bývají spojováni i se starodávnou moudrostí. Číňané kosti dinosaurů nacházeli dávno předtím, než jejich existenci přijal západní svět. S naprostou samozřejmostí je považovali za draky.

Zemřel poslední drak roku 1911?
Řada zastánců tradičního vyobrazení draka ovšem tvrdí, že draci byli zcela samostatný druh, a drží se klasického zpodobení vzniklého během středověku, kdy je drak zpodobňován se šupinami, dlouhým krkem, často zelenou barvou a především oblíbenou vlastností chrlit oheň. Neověřenou zůstává zpráva internetových stránek www.colba.net/~tempest, které před nedávnem uveřejňují předmluvu k chystané knize doktora filosofie a amerického drakologa Volodomira Kapusianyka. Ve svých 98 letech má nyní s vážnými zdravotními problémy čekat v pečovatelském domě Moose Jaw v americkém Saskatchewanu na svého následovníka, který za něj dopíše zbytek knihy a převezme mizející vědu drakologie, která skutečně patří k nejstarším vědám na světě. "Odkázáni mnoha kulturami do říše mýtů, draci ve skutečnosti existovali - avšak nyní, běda, vymřelí; poslední zemřel v zajetí roku 1911 v malém potulném zoo v Nebrasce, kde jsem ho jako -náctiletý viděl," tvrdí Kapusianyk. "Bylo to soucit budící zvíře, vyhublé, sotva osm stop (dva a půl metru) dlouhé, které nevypustilo ani obláček kouře a jako největší potupa ze všech, omylem označované jako ´vzácná okřídlená užovka´."

Draci jako magická zvířata
Na dracích je ovšem je ovšem zajímavého mnohem víc než jen jejich možná fyzická existence. Podle mnohých jde ve skutečnosti o nádherné a mocné duchovní bytosti, a proto jim stojí za dlouhé roky studia. Některé symbolické významy jsou známé. Pro křesťany se draci například stali symbolem starého, pohanského života a pekelných sil. Jedno z nejpravděpodobnějších vysvětlení je, že jde o starou symboliku energie. Jde především o takzvané dračí linie, které se nacházejí v krajině jako jakési energetické dráhy na těle naší planety - podobně jako ty, které má mít podle tradiční čínské medicíny v sobě člověk. Zčásti jde přitom o známou fyziku, když se jedná o místa, ve kterých se střetávají zemské desky, tečou podzemní řeky nebo tam dochází k jiným geologickým zlomům, a z další části jde o soci, co naše fyzika ještě odmítá - záhadnou velmi jemnou "životní energii", kterou údajně dokážou vidět někteří léčitelé a média s paranormálními schopnostmi. Existuje podložený předpoklad, že na dračích liniích vztyčené kameny a další megalitické stavby slouží právě k ovládání této skryté zemské energie. "Zapíchnout draka" tedy podle staré symboliky znamená zřejmě cosi jako napíchnout pramen vody, najít to správné místo. Stará nauka geomantie, která se těmito teoriemi zabývala, bývala ve starověku velmi vážená a její praxe předcházela založení jakéhokoli nového sídliště. Není bez zajímavosti, že většina starověkých měst se v překladu nazývá "pupek" nebo "střed".

Když draka zabili….
Křesťanská symbolika evidentně na pohanskou navazuje, staví ji ovšem, jak se zdá, poněkud naruby. Když svatý Jiří zabíjí draka, ničí tak naopak pekelné síly pohanství. Badatelé se domnívají, že tu jde spíše než o využití naopak o ničení energetických drah využívaných pohany. Katolická církev během středověku zásadně nahrazuje pohanské stavby (stejně jako svátky), které stojí obvykle na starověkých posvátných a tedy energetických místech, svými kostely a kapličkami - snad jen intuitivně, aby převzala vládu nad tím, co mělo cenu pro zastánce starého světa. Smutné je však zapomenutí starých znalostí, které by nám mohly posloužit. Dnes se zdá, že přirozené energie jsou moderní civilizací doslova znásilňovány. Dračí magická energie přitom má být podle mystiků podstatou celého vesmíru. Okřídleného nebo kosmického hada, jak bývá drak také nazýván, najdeme kroutit se jako energii tekoucí středem každé galaxie, stejně jako ho najdeme, jak tvrdí mystici, v našich vlastních buňkách v podobě DNA. Je to základní přírodní tvar, dřímající v každém zárodku života. Byl tedy drak symbolem energie nebo živým tvorem? Prastará symbolika draků se s jejich možnou fyzickou existencí nemusí nijak přít. Jedno mohlo být inspirováno druhým a skuteční draci mohli být symbolem starého vědění, jehož ústředním bodem byla znalost zemských energií. Možná tyto energie draci dokonce sami vyhledávali. Kdoví?

Draci zobrazení na jeskyních malbách
Ať už ale draci a létající hadi znamenali cokoli a ať už žili na naší planetě nebo ne, jisté je, že nás provázejí odnepaměti. Není jich plný jen středověk, nacházíme je dokonce na jeskyních malbách a artefaktech starých tisíce, statisíce a miliony let. V blízkosti Thompsonu a americkém státě Utah se tak na skalní stěně skví nádherný a zřetelný obraz jednoho z pravěkých ptakoještěrů druhu Pteranodon (koneckonců, nedaleko byla vykopána i jeho kostra). Z ještěřího původu ho jasně usvědčuje "kormidélko" na hlavě. Malba tohoto "draka" pochází z doby kamenné (cca 3 miliony let př.n.l. - 4. tisíciletí př.n.l.). V mořem dnes zatopené jeskyni v okolí mysu Morgiou v jižní Francii se zase vedle obvyklejších výjevů předvádí namalovaný krásný exemplář vodního pleiosaura. Stáří malby je podle uhlíkové metody stanoveno na 18 - 27 000 let. Roku 1991 ho objevil profesionální potápěč Henri Conquer. Roku 1920 vykopaný žulový kámen z Granby v americkém Coloradu zase vedle neznámých znaků zobrazuje cosi jako mamuta a brontosaura. A to nemluvíme o rytinách celé řady dinosauřích druhů, zobrazených na kontroverzních kamenech z peruánské řeky v Ica nebo keramických soškách z mexického Acambara, jejichž stáří je za pomoci nejmodernější technologie opakovaně určeno na 4500 let. Znázorňují lidi společně s nepopiratelnými dinosaury, kteří už měli být desítky milionů let po smrti!
Zdroj: časopis EPOCHA

4. spřátelený blog.....

24. prosince 2006 v 11:10 | Crowley...
Gothik, emo, tajemno a spoustu dalšího na vás čeká na této adrese => dark-artemis.blog.cz :-)

Veselé Vánoce :-).....

23. prosince 2006 v 19:27 | Crowley... Schwarz |  Vzkazy od nás
Něco starého odchází a něco nového přichází - užijte si nejen Vánoce a Nový rok, ale celý příští rok 2007 :-) ......
Jelikož jsem se Crowleyho nedočkala a musím to napsat co nejdřív, páč bych na to později zapoměla, tak doufám, že mi promine, že sem jí do textu skočila :-D Já Vám také přeju krásný Vánoce a úspěšný Nový rok, ať do něj vkročíte tou správnou nohou ... A také štědrého Ježíška, ať Vám donese co si nejvíce přejete ...

Moje práce do školy ...

22. prosince 2006 v 18:35 | Schwarz |  Jednodílné povídky
Takže tohle je moje kriminální povídka. Dostali jsme to ve škole za domácí úkol jí napsat. Ale ta moje je úplně o něčem jiném ... nemá to děj ... a navíc to není krimi, ale spíš takový psycho thiller ... a vůbec celý to je opět jetý :-D Ale protože opět nikdo jiný než samotný Crowley mě hecoval ať to sem dám, tak proto aby mi dala konečně svátek jí to sem dávám :-D Takže sorry, že vás opět mučím mýma kravinama :-D ... Ale kdyžtak si ztěžujte u Crowleyho :-D:-D
Po tichých londýnských ulicích, které pokrývala mlha, šel ráznými kroky místní moderátor televizních novin. Jeho kroky se hlasitě rozléhali do všech světových stran. Byla opravdu klidná a tichá noc. Místní moderátor vůbec netušil, že nad jeho hlavou si nájemný vrah momentálně jeho vrah, sestavuje svojí hračku smrti, která má za úkol předvést tu nejhorší hru-hru smrti. Vrah pohladil studenou věc v jeho ruce, dal jí lehkou pusu pro štěstí, aby mířila dobře jako vždy. Pak už jenom namontoval tlumič, postavil se a zamířil na osobu, jejíž život má teďko v moci jenom on. Upřeně se zadíval na svojí nic netušící oběť a pak už se vzduchem prohnala malá, leč smrtící chladná věc. Kulka našla svůj cíl, jejím osudem bylo zavrtat se do srdce oběti a to taky kulka řádně udělala, tudíž naplnila svůj osud. Vrah se zadíval na kácející se osobu. Tenhle pohled neviděl poprvé, už jich má pár za sebou. A může říct, že s každou novou obětí se cítí čím dál líp. Zabíjení hold miloval. Je to něco u čeho se člověk dokáže pořádně vyvztekat a taky proto, že miloval pach krve a smrti. Naposledy si vystřelil, jen tak pro radost. Byl to opravdu dobrý střelec, kulka našla opět svůj cíl. Naposledy se zadíval na další mrtvolu na jeho seznamu, a pak tichými loudavými kroky odešel do zamlženého londýnského večera.
Ráno našli mrtvolu místní obyvatelé činžovních domů. Okamžitě na místo činu přijela policie, sanitka, ta ovšem hned zavolala pohřební službu, no a jak jinak než novináři. Bez těch by se to nemohlo obejít. Všichni vroucně cvakali svými foťáky, zpovídali každého policistu, doktora, pohřebáka, místní obyvatelstvo. Ovšem jeden se těchto obvyklých novinářských aktivit neúčastnil. Byl to takový nenápadný klučina, že mu nikdo nevěnoval příliš velkou pozornost, že se nechová jako správný novinář …
Když už byly všechny důkazy shromážděny, mohli už všichni z místa činu odejít a začít na plné obrátky vyšetřovat vraždu, která se udála onoho večera. A tak všichni odjeli, jenom jeden člověk tam zůstal. Náš nenápadný novinář. Kleknul si a pohladil drsnou zem, na které ještě před chvílí leželo mrtvé tělo. Poté prudce vstal a za běhu si utíral slzy, přes které sotva viděl. Tohle jen tak nenechá, říkal si v duchu. Nenechá jen tak vraždu svého bratra ! svého dvojčete ! Pomstí se ! I kdyby on sám měl přijít o život ! Doběhl na policii a začal se informovat na daný případ. Bohužel za tak krátkou dobu policie ještě nic zjistit moc nemohla. Řekli mu, že musejí provést pitvu a pak se něco možná dozvědí, ale kdo ví, prý to vypadá na profesionální vraždu a to je pak těžké vypátrat profíka. Nejdříve začal na všechny ječet, pak se ale uklidnil a šel domů, když je policie neschopná, tak to hold musí vyřešit sám ! Hned zasedl za počítač, spustil internet a začal pátrat po profesionálních zabijácích. Věděl, že určitě nic nezjistí, ale nemůže přece jen tak vysedávat a nic nedělat, když po Londýně si běhá bratrův vrah ! Po pěti hodinách neúspěšného pátrání to nakonec vzdal a šel si odpočinout. Zrovna se mu zdálo jak už dopadá vraha, když v tom mu zazvonil domovní zvonek. Šouravými kroky k nim dobelhal a poté je otevřel. Za dveřmi nikdo nebyl, jenom nějaký balík. Vzal ho do ruky a zamířil s ním do obýváku, posadil se na pohovku a začal balík rozbalovat. Ale to co v něm viděl se mu ani trochu nelíbilo. Byla to zbraň, chladná věc, co umí jenom brát život, nic víc. Ale to nebylo to nejhorší. V balíku byl vzkaz a na něm napsáno hůlkovým písmem: TAHLE KRÁSNÁ, LEČ NEBEZPEČNÁ VĚ ZABILA TVÉ DVOJČE. JE TAM JEŠTĚ NÁBOJ. UŽIJ HO DOBŘE … Četl si vzkaz stále dokola. On mu zabije bratra a pak má ještě tu drzost mu posílat poštu a v ní takovýhle obsah ! On ho prostě musí dostat ! Musí !
Bohužel, jak už to tak bývá vrah se nenašel. Ani novinář nic nevypátral. Prostě se asi vypařil neznámo kam. Bylo na 99,9% jistý, že vraha už nikdy nenajdou. Takže tento případ zapadl do hromady nevyřešených případů v londýnském městě.
A ptáte se co novinář ? Ten když jistil, že se už tento případ nikdy nevyřeší. Šel do skříně, vzal do ruky měsíc starou poštu, otevřel krabici, vzal do ruky chladný kov, do druhé lísteček se vzkazem. Naposledy si ho přečetl, pak třesoucíma rukama ho položil na stůl. Upravil si kravatu. A pak přiložil chladný kov ke svému spánku a poslední kulka, která tam zbyla našla opět svůj cíl, jako před měsícem její dvě sestry ….

Pyromaniac......

22. prosince 2006 v 17:14 | Crowley... |  Gotické obrázky

Obrázky......

21. prosince 2006 v 21:13 | Crowley... |  Gotické obrázky
No...rozhodně nakreslené ze zajímavé perspektivy..... :-)

Básnička (slash) ...

21. prosince 2006 v 17:40 | Schwarz |  Jednodílné povídky TH
Tak tady je jedna moje trapná básnička. Vznikla dneska ve škole, páč tam je neuvěřitelná nuda ... A už mi z toho harašilo, tak sem musela něco zkutit :-D i když to zní blbě, tak aspoň něco a Crowley mi dá doufám pokoj na další půl rok :-D:-D ...
Oči se zalévají krví …
Mladé oči klučičí …
Surově si život vzal …
Páč někoho miloval …
Miloval ho hrozně moc …
Proč on mu řekl: Dost ?! …
Proč ho už nechce ? …
Byla poslední věta v jeho myšlence …
V klučičí myšlence, jenž byla ublížena …
Krutě odkopnuta …
Věděl, že to je velký risk, milovat tu osobu …
Ale v životě se má zkusit všechno, a on mu šel krásně na ruku …
Byly spolu šťastný pár …
Proč to muselo skončit tak naráz ? …
Proč vůbec všechno krásný končí ? …
A lidská duše se s tím smířeně loučí ? …
Já nechtěl být už otrokem sebe ! …
Chtěl sem zaječet: Bille, miluju tě ! …
On mi to však zakázal …
A k čertu mě poslal …
Jak mám žít bez něj, ptám se sám sebe …
Vždy´t on byl pro mě vším, s ním sem dosáhl na nebe …
Teď už však nic neřeším …
Mé tělo pohlcuje chlad, ale i úleva …
Náhle se však otevřou dveře a v nich stojí má milovaná osoba …
Osoba, kvůli které sem si život dobrovolně vzal …
Neb jsem nebyl už milován …
Cítím, jak mě chytá za ledovou ruku …
Druhou mi zajede pod mou hlavu …
Zlehka mě nadzvedne …
A šeptne : …
Vždycky jsem tě miloval ! …
Ale hrozně sem se bál …
Poté vzal zkrvavený nůž do ruky …
Stačily jen dva silný tahy …
A poté dopadlo jeho tělo na Tomovo …
Umřeli společně jako Julie a Romeo …
Teď už oba dva nic neřeší …
Společně svojí lásku na druhým konci oslavují …

Krásný obrázek dvojčat :-)

18. prosince 2006 v 18:15 | Crowley... |  Tokio Hotel
Tak tohle je naprosto dokonalý obrázek :-) ...všechny ty detaily :-) .....Prostě kouzelný :-D ...omlouvám se za kopírování, ale jinak to nešlo :-) pod obrázkem je odkaz na zdroj.....

Eragon - moje malá recenze....

15. prosince 2006 v 20:35 | Crowley... |  Filmy,seriály,anime
Naprostá katastrofa!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! :-(:-(:-( jinak to říct nejde!! ....jsem tak hrozně zklamaná :-( ....už když se objevily první fotky hlavního představitele, čekala jsem průšvih, ale pořád jsem doufala, že by to přeci jen nemuselo být špatné...pak přišel oficiální trailer a pocit, že to nebude dobré se prouhloubil....a teď jsme se se Schwarz vrátili z kina a stalo se přesně to, co jsem čekala :-( ....z knih zbyly snad jen jména, děj prakticky žádný :-( .....ti co to nečetli, z toho filmu nemohli nic mít :-( .....no tak to jen tak...musela jsem si trochu ulevit.....

Feeder

9. prosince 2006 v 19:10 | Crowley... |  Hudba
"Když mluvím o hudbě, opravdu se soustředím" říká zpěvák, kytarista a textař Feeder, Grant Nicholas:"nemůžu si pomoct, je to vášeň."
Tahle vášeň je to, co činí Feeder jednou z nejlepších a nejpopulárnějších britských rockových kapel. Můžete to slyšet a cítit ve skladbách na jejich albu "Singles".
V roce 1992 se dali dohromady Grant a bubeník Jon Lee - přátelé z Jižního Walesu. Feeder začal jejich plynulý vzestup v roce 1995 po přestěhování do Londýna a přijetí japonského basisty jménem Taka Hirose. S vlivným a emotivním moderním rockovým zvukem došlo ke srovnávání k tak moc kriticky chváleným skupinám jako The Smashing Pumpkins, Pixies a Talk Talk. Feeder si vybudovali silnou základnu fanoušků s jejich debutovým mini albem "Swim" (1996) a prvním pořádným albem "Polythene" (1997).
Když jejich druhé album "Yesterday Went Too Soon" vstoupilo na britské hudební žebříčky v roce 1999 s číslem sedm, bylo jasné, že Feeder prorazili.
Další album "Echo Park" mělo dokonce větší úspěch - dosáhlo k číslu pět v roce 2001. Kapela měla silnou převahu, když se stalo nemyslitelné. 7. ledna 2002 si Jon Lee vzal život. O šest měsíců později Grant řekl: "Pokračujeme dál, protože si myslím, že by to tak Jon chtěl. Bylo by to hloupé teď vzdát."
Rozhodnutí bylo dokázáno s albem "Comfort In Sound". Soubor emočně nabitých písní, chválených The Guardian jako vládnoucí "neuhasitelným duchem". S ex-bubeníkem Skunk Anansie Markem Richardsonem, Feeder prošli tímto temným časem.
Vášeň pro hudbu o které Grant mluvil je držela nad vodou. Stále tam byla, od prvních dnů kapely, přes všechny pády i úspěchy. Bylo to i na nejnovějším albu Feeder, uhlazeném a přemýšlivém "Pushing The Senes", které se dostalo na druhé místo britských žebříčků v roce 2005. A je to v jejich nových písních včetně alba "The Singles", skladby, které, Grantovými slovy, "naráží na to, kam směřujeme".
Feeder prodali 3,5 milionů alb a objevili se jako speciální hosté na koncertech U2, REM, Coldplay, Red Hot Chili Peppers a The Rolling Stones všude po světě. Kapela hraje nespočetně vlastních koncertů a triumfuje na všech předních festivalech. A ještě víc toho přijde. "The Singles" slaví minulost a bod do budoucnosti kapely, která věří ve svou muziku, je nevyvratitelný.

Je to pokus o překlad z jejich oficiálního webu takže pokud ovládáte angličtinu, spíš si to přečtě přímo tam.....
Pár klipů....

Nějaké informace o Vampyrismu .....

7. prosince 2006 v 17:56 | Schwarz |  Nejen temné síly
Tak pro začátek bych asi měla říci, že upírství se dělí na dva druhy:PsychickýVampyrismus
Sangvinický (může být i též pojmenován jako fyzický) Vampyrismus
Psychický Vampyrismus:-Upírovi jenž patří do této skupiny postačí se živit energií z lidského těla.Tudíž nemusí pít krev.
Sangvinický Vampyrismus:-Sangviničtí upíři se živý krví, k získání vlastní energie.
Historie vampyrismu: Roku 1336 zemřel míli cesty od Kadaně v Čechách ve vsi Blově pastýř nějaký, jménem Myslata. Každou noc vstával z hrobu a chodil po okolních vsech, lidi děsil a dávil. Kohokoliv v noci jménem zavolal, v osmi dnech zemřel. Když ho pak vykopali, chtějíce jej spálit, byl nadut krví jako měch a strašlivě řval. Naložen byv na vůz, stahoval a skrčoval nohy jako živý. Když byl položen na oheň, jeden z přístojících popadl kůl a vrazil jej do něho. Tu Myslata pronesl hrobovým hlasem: "Velice jste mi tím uškodili", a vzápětí z něj vyhrkla krev jako z nějaké nádoby. Když ho spálili, všecko zlé přestalo.

Roku 1344 zemřela v Levíně žena hrnčíře Ducháče, jménem Brodka. Hned po pohřbu vstávala z hrobu, mnohé lidi dávila a po každém skákala. Když byla probita třemi olšovými kůly, krev z ní tak velmi tekla jako z hovada nějakého. Předtím spolkla svůj šlojíř až do polovice, a když se z úst vytáhl, byl všecek krvavý. Byvši probita, vždy ještě z hrobu vstávala a lidi hubila.Měla tedy být spálena, ale hranici nemohli nikterak zanítit, až jim staré ženy poradily, aby užili k zážehu šindele ze střechy kostelní. Jakmile shořela, přestala lidi trápit.
Kolem r.1440 se na území Valašska, ležícím v dnešním Rumunsku, objevil rytíř Vlad III., který sváděl tvrdé boje s tureckými nájezdníky. Rytíř nosil na svém štítu a na korouhvi symbol zlatého draka, což byla pocta, kterou mu udělil římský císař podle starobylého zvyku, zavedeného již císařem Konstantinem. Drak se latinsky řekne "dracon", ale valašští horalé si toto slovo změnili na "dracul" - odpovídalo to totiž lépe jejich jazyku. Tímto jménem začali tedy Vlada III. nazývat. Vlad Drakul byl zpočátku bojovník odvážný, později však Turkům ustoupil a jako rukojmí za svou poslušnost jim dal své syny Vlada a Radu. Mladý Vlad strávil mnoho let pod tureckým "dohledem" a často se setkával s ukrutnostmi typu napichování lidí na zaostřený dřevěný kůl atd., jimiž Turci trestali své odpůrce. Je více než pravděpodobné, že právě tyto zážitky z dětství měly na Vladovu osobnost zhoubný vliv. Když se mu totiž podařilo od Turků uprchnout a vrátit se do své vlasti, převzal moc po svém otci a začal vládnout - a to velmi krutě. Mezi lidmi se mu začalo říkat "Drakula", tedy drakův syn.
O Drakulovi se hovoří v mnoha písemnostech, hodnocení jeho osoby se však rozcházejí. Podle jedněch byl hrdina, podle druhých psychopat, další tvrdí, že to byl dobrodinec, jiní zase, že masový vrah. Pravdou je, že byl neohrožený bojovník - nebál se postavit se s hrstkou ozbrojených sedláků mohutné turecké armádě, nad kterou nakonec po mnoha bojích zvítězil a získal tak nezávislost Rumunska. Ve své zemi nastolil právo a pořádek, avšak poněkud drsným způsobem - za sebemenší přestupek byl trest smrti - nabodnutím na dřevěný kůl, což Drakula odkoukal v tureckém zajetí a později za své vlády hojně praktikoval. Za své vlády nechal popravit několik desítek tisíc tureckých vojáků a přes 100 000 svých poddaných (tehdy mělo Rumunsko asi 500 000 obyvatel). Jen jednou udělal výjimku - to když se rozhodl zbavit zemi chudoby a definitivně vyřešit otázku příživnictví a žebroty. Učinil to způsobem vskutku originálním: sezval žebráky z celé své země k hostině do domu, který dal hned po předkrmu uzavřít a pak zapálit i s hosty. Zdá se, že Drakula byl skutečně sadistický psychopat. Pro svou zálibu napichovat lidi na kůl si vysloužil přezdívku "Tepes" čili Napichovač, pod kterou je znám i v současnosti. Ačkoli tedy skutečný Drakula byl bytost krvelačná, s upírstvím zřejmě neměl nic společného. Přesto se po jeho smrti rozšířily legendy, že z Drakuly se stal upír. Historikové tvrdili, že Drakula je pohřben v hrobce v klášteře na ostrově Snagov uprostřed stejnojmenného jezera, čtyřicet kilometrů od Bukurešti. Oficiální otevření hrobky v roce 1931 však přililo olej do ohně lidových legend - hrobka byla totiž prázdná. Našly se v ní jen zvířecí kosti a staré rumunské nádoby. Otázka, kde se tedy nalézají ostatky Drakuly, je dodnes nezodpovězena. Rumunští historici jsou však stále přesvědčeni, že ve snagovském klášteře - podle jedné teorie je totiž Drakula skutečně v hrobě před oltářem, jenže hlouběji, než se kopalo při průzkumu v roce 1931. Horní hrob se zvířecími kostmi měl prý jen odvrátit pozornost a odradit vykradače hrobů od toho skutečného, který je pod ním. Tento způsob utajení hrobek užívali i staří Egypťané. Další možnost je, že Drakulovi patří ostatky, které byly nalezeny v nepoznamenaném hrobě poblíž dveří kaple. Kromě lidských kostí tam totiž byly nalezeny i útržky červené hedvábné látky a šperky s Drákulovým znakem. Tyto nálezy byly dopraveny do bukurešťského Historického muzea, odkud však záhadným způsobem zmizely. Dodnes nebylo vysvětleno, kam se vše podělo …
Původ vampyrismu: Popravdě - vampyrismus je bez hranic, je původu astrálního - tedy nehmotného. Vznikl již při tvoření. A dříve či později se projevil v každé významnější kultuře na Zemi.
Tvrdí se, že Vampyrismus povstal v dobách velkého Egypta (asi 30 000 let př.Kr.), mocí egyptských černých mágů nebo je jeho původ připisován do asijských stepí a přiřazován ke kočovným kmenům, zatímco jeho vládnoucí dynastie pak na Balaton a do území tajemné Transylvánie. Vampyrismus tu, ale byl již mnohem a mnohem dříve. Všechny tyto zmíněné původy jsou již jen viditelné a zaznamenané kořeny doposud rozrůstajícího kmene.
Jeho počátek se ztrácí kdesi ve vzdálené záři pohanských ohňů a prvotních magických rituálů. Přesně tam se začalo vytvářet jedno z nejstarších náboženství na Zemi, před 27 000 let (toto náboženství se nazývá v dnešním světě "WICCA"). Ve vzývání božstev temných i nebeských. V uctívání života a volání smrti. Z té záře uctívání, volání a víry povstal ten, který nepatří temnotě ani nebi, který obývá obě říše, jak hmotnou tak i astrální.
Tak se zrodil Nosferatu, mocný vládce, poutník mezi světlem a tmou, životem a smrtí. Pradávný nadřazenec nad oběma světy. Genius vampyrismu, upírský velekněz. On je nadřazenec nad vším. Vrací k životu vše to, co se v kapkách krve ztrácí z tohoto světa, z lidských osudů, přání a životů. Propůjčí tak poznání magie, ale je nucen respektovat i velikost Boží.
Popis:Vampíři, též upíři, jsou dle různých zdrojů pekelné stvůry s nadlidskou silou, hbitostí a inteligencí postižené nesmrtelností. Vesměs mají bledé tváře i celou pokožku, jen rty bývají krvavě rudé, pravděpodobně díky způsobu obživy - upír se totiž živí krví smrtelníků. Charakteristickým znakem těchto "lidí" pak bývají nepřirozeně dlouhé špičáky, jimiž se upír zakousává do oběti s úmyslem sát krev.

Pár informací z lékařského hlediska:Tito zplozenci pekel mají schopnost rozšiřovat své řady právě touto odpornou metodou, tedy sáním krve. Podle známého lékaře Cornella Pery z Trinsicu, který se v minulém století zabýval studiem vampírů, sliny upíra přenášejí nemoc, kterou pojmenoval Vampyrism.
Cornell Pery nám ve svém díle podrobně vysvětlil, jak Vampyrism působí: Nejprve se slinami infikuje otevřená rána, podle Peryho k tomu dochází jen při sání krve, ale novější zprávy hovoří, že někdy stačí pouhé kousnutí upírem k přenesení nemoci. Infikovaný se pak, pokud setkání s vampírem vůbec přežije, začíná sám měnit ve vampíra. Postižený postupně zapomíná na svou lidskost, sluneční svit se mu stává nesnesitelným a po několika málo dnech jej i začíná zraňovat, straní se jej proto a přivyká zcela nočnímu životu, přes den spí. Postupem času zapomínázcela na své lidství, začíná se živit krví a stává se lidem nebezpečný, mohutní jeho svalová hmota.
-Je tedy nezbytné postiženému podati léku zvaného "Vampyre defoliant", jehož objevem Cornell Pery završil své životní dílo. Bohužel tento lék není snadné vyrobit a to z důvodu vzácnosti některých přísad. Nicméně recept je znám a mistři léčitelé vědí, jak lék destilovat.
Schopnosti upírů: Upírům se přidávají různé schopnosti, jak v knihách, tak i ve filmech. Někteří jim přidělávají schopnost létat. Jiný schopnost neviditelnosti. Je toho opravdu mnoho … Těžko Vám nějaký člověk se 100%-tní sebejistotou může říci, jaké doopravdy upír vlastní schopnosti. Vědět to může pouze jedna skupina a tj. oni sami. Každopádně sem Vám dávám některé vlastnosti, které jsou podle mě trochu reálné a které by mohli vlastnit. Ale je dost možný, že se pletu … Takže mě za to neukamenujte …. Každý máme jiný nadhled na Vampyrismus a upíry samotné, a já Vám chci přiblížit jaký já mám na ně názor a jaký si je představuji. Takže zde jsou:
- Asi tak nejčastější schopností, na které se tak asi všichni lidi shodneme je, že upíři vidí špičkově ve tmě. Taky se jim né nadarmo říká noční tvorové …
- Mají také zvláštní schopnost (a tu bych chtěla já J ) Prý můžou měnit barvu svých očí (panenek). Docela zajímavé ….
- Dále se říká, že jsou nesmrtelní … Pokud je ovšem neprobodnete kůlem, nebo stříbrnými kulkami, nebo dalšími nástroji, jak lidé tvrdí, že je dokáží zabít, nebo aspoň zahnat.
- Pokud se nějakým nedopatřením, nebo utíkáním před pronásledovateli zraní, říká se, že mají dar se rychle léčit.
- A nakonec je tu schopnost, kterou by mohli vlastnit taky. Schopnost velké síly. Říká se, že upír má sílu nejméně 10 mužů …
Samozřejmě, že to asi nejsou všechny schopnosti, které upír vlastní (teda podle některých lidí) Ale jak jsem psala, tohle je můj článek a já mám takovýhle názor na jejich schopnosti, všechny ostatní už jsou podle mě dosti přehnané … Ale taky nemusejí být … Kdo ví …
A zde je jejich jazyk (latinský rčení):
Sine Pyramide nihil sumus - Bez Pyramidy jsme ničím.
Vim Pyramidis in saxibus quadratis - Síla Pyramidy je v jednotlivých kamenech.
Pyramidis tenet sanguine, sed ratio quoque - Pyramidu drží pohromadě jak krev tak rozum.
Hodie animi nostri, postridie orbis.- Dnes naše duše, zítra celý svět.
Mors principium est - Smrt je teprve počátek.
Scientia non est potentia, quae prologum potentia solidum est.- Vědění není moc, ale jen předehra k moci.
Facies quatro Pyramidis sunt: Velle, Noscere, Audere et Tacere. - Čtyři strany Pyramidy jsou: Přát si, Vědět, Odvážit se a Mlčet.
Ne invoces expellere non possis - Nevyzívej co nemůžeš zvládnout.
Sub Pyramidis umbra sumus - Stojíme ve stínu (ochraně) Pyramidy.
Nox praesidium nostri - Noc je naší ochranou.
Carpe noctem! - Zmocni se noci!
Fiat ignem. - Nechť je oheň.
Scribit, fiet - Je tak jak je psáno.
Sanguis vitam est - Krev je život.
Sanguis est vim - Krev je síla.
Vitae animum nobis est - Krev je tvá duše.
Moje shrnutí a konečný názor:
Každopádně vampyrství (upírství) jako takové zůstane vždy velkou a troufám si říci, že ještě hodně dlouho nevyřešenou záhadou. Možná, že se někdy někomu konečně podaří toto staré téma vyřešit … Možná si ale o něm budou ještě breptat naše pra pra pra pra pra vnoučata a dohadovat se, jaké že to vlastně upír má schopnosti, a jak vůbec vypadá, zda je bledý, zda má takové a makové schopnosti, jestli se bojí slunce a česneku,zda se upírem staneš, pokud spácháš sebevraždu, nebo seš trestanec a vůbec člověk odsouzený k zániku, nebo pokud to máš hold v krvi a musíš to akorát v sobě jenom rozvinout ….
Každý z nás má mnoho otázek. I já mám neskutečně mnoho otázek, ale taky vím, že mi na ně asi nikdy nebude odpovězeno … Ale co my víme, možná se pletu a vážně upíři existují a přestanou se konečně schovávat a vyjdou na "světlo" světa …. A v to já pevně doufám, možná si říkáte, že sem blázen, ale upíři mě zajímali už od malička a vždy mě k nim něco táhlo. Vždy když běžel nějaký film, nebo nějaký autor napsal knížku, četla sem to s obdivem v očích … Pro mě jsou to největší osobnosti tohoto světa, ať už jsou skuteční či nikoli. Já vždy ale budu pevně doufat a tajně věřit, že jsou skuteční a že se s nimi někdy setkám, ať v tomhle životě, nebo příštím …

Moje kecy :-D

6. prosince 2006 v 14:18 | Schwarz |  Vzkazy od nás
Tááákže, jelikož sem trošku zabržděná (trošku víc, poslední měsíce) tak Vám děkuju až teď za vaše komenty k mým povídkám ... A chtěla bych Vás teď o něco poprosit, páč nevim jak se mám rozhodnout a Crowleyho se ptát nemůžu, jelikož je zaujatej a neumí to posoudit s nadhledem ... :-D Takže sem asi hodím svojí kapitolovou povídku, je z jinýho žánru, žádný depresivum ... (což si možná u někoho zkazim reputaci :-D), ale potřebuju aby jste rozhodli, jestli mám psát dál, jelikož já sem na velkých vážkách ... A prosím nelžete mi a říkejte pravdu, já se vážně nebudu zlobit, když mi napíšete ať skončím ... Takže jen tvrdě do mě :-D ...

Poslední myšlenka.....by Crowley...

4. prosince 2006 v 19:42 | Crowley... |  Jednodílné povídky TH
No ehm....tohle možná ani nejde brát vážně.... před nějakou dobou jsme se nudila a tak jsem poprosila Schwarz, ať mi dá nějaké téma, které bych mohla zpracovat jako povídku....napsala mi "Billova poslední myšlenka".....no a tak vzniklo toto kraťounké cosi......
Proč je všude tma? Nic nevidím. Šátrám okolo sebe rukama, ale nic tu není. Neodvážím se udělat ani krok.
Výborně, už se rozjasňuje. Se světlem jakoby přibýval i zvuk. Chytím se za uši. Proboha, nač tolik křiku!?
Rozhlédnu se. Tak moment…tuhle místnost znám! Rozhlédnu se pozorněji. Ano, tady to určitě znám! Měli jsme tu přece šatnu při koncertu!
Moji pozornost přitáhne hlouček lidí, kteří se tísní u něčeho, co leží uprostřed na zemi. Dojdu až k nim. Cestou mě nikdo nevnímá a pár lidí do mě dokonce vrazí. Moje nadávky jako by se rozplynuly ve vzduchu.
Procpu se mezi lidmi, abych taky viděl co tak přitáhlo jejich pozornost.
To není možné! To není možné! To není možné! Opakuji si stále dokola. To co vidím, nemůže být pravda!
Na zemi sedí vzlykající Tom a drží v náručí bezvládné tělo. Moje tělo!! Ale vždyť já tu stojím! Haló! Slyšíte mě!! Já sem tady!! Mávám lidem rukama před obličejem, ale nikdo nereaguje.
A pak, jako záblesky, se mi vynořuje v paměti co se stalo....už se nesnažím upoutat pozornost…dochází mi to…. koncert…skvělý koncert…narvaná hala….poté tahle místnost…s klukama se bavíme…otevřou se dveře….v nich někdo stojí…nevidím ho….stojím zády….Tomův výkřik….otočím se…..prásk!!!!….bolest na hrudi…padám….někdo mě chytá….Tom….Bráško…šeptám…..utěšuje mě…..po tvářích se mu valí slzy…všude hluk….propadám se temnoty….poslední co vidím….Tom….bráška….dvojče….nejlepší přítel….poslední na koho myslím…..Tom….

Záhada lidského mozku....

3. prosince 2006 v 1:34 | Crowley... |  Různé
Tohle jsem našla už hrozně dávno na nějakém blogu....bohužel si nematuju kde, takže nemůžu uvést zdroj......ale podle mého je to dosti zajímavé :-)

Zaklínač - Andrzej Sapkowski

1. prosince 2006 v 22:13 | Crowley... |  Literatura
Sapkowski nejprve vydal soubor povídek o zaklínači a na ty pak volně navazuje Sága o zaklínači....pokusím se vám to tu trochu přiblížit.....

Povídky


Zaklínač - Stříbrný meč
Pět povídek(Zaklínač, Zrno pravdy, Menší zlo, Otázka ceny, Cesta, z níž se nevrací), které nás seznamují s postavou zaklínače Geralta a postav okolo něj . A kdo je vlastně zaklínač? Mistrovský bojovník, zdatný čaroděj a vůbec dokonalá bytost (teda podle mého (-:). Na zaklínače se vlastně "studuje" na hradě Kaer Morhen, skrytém hluboko v lesích v Siných horách.

Zaklínač - Věčný oheň
Další soubor povídek, tentokrát tří (Hranice možností, Střípek ledu, Věčný oheň). Geralt a skvadra bytostí okolo něj se rozšiřuje a my se s nimi blíže setkáváme a poznáváme je.

Zaklínač - Meč osudu
Poslední soubor tří povídek (Trošku se obětovat, Meč osudu, Něco víc), které nás částečně uvádějí do děje navazující ságy, kterou tvoří pět knih.
Sága
Krev elfů
Zaklínač pečuje o plamen, který může zapálit celý svět....
Čas opovržení
Intriky, politika, pletichaření, podplácení a vraždění je jednou z hlavních náplní knihy. To, co bylo v předchozí části ságy jen nazančeno, zde narůstá do obrovitých rozměrů. Přesto si příběh zanechává svou svěžest a rozhodně nenudí. Humorné poznámky ustupují a na jejich místo se dostává tvrdá skutečnost dění.


Křest ohněm
Myslím, že je zbytečné zde vypisovat děj, protože jakmile si přečtete povídky i první díly ságy, neodoláte číst dál :-) ...snad jen ....dobrodružství pokračuje.... :-)
Věž vlaštovky
Promyšlené a uzavřené dílo. Romám, který je na klasickou fantasy nebývale avantgardní - vyznačuje se nechronologickým dějem, je to koláž mnoha příběhů, složená z proplétajících se událostí, podaných z mnoha pohledů mnoha postav...
Paní jezera
Pátý, poslední díl ságy o zaklínači Geraltovi a mnoha dalších postavách. Jaký osud čeká zaklínače? Splní se zlověstná věštba a nebo svět elfů, lidí a trpaslíků zachvácený vražednou válkou přetrvá?

Tak to by bylo tak nějak vše...co dodat? ...Vesele se pusťte do čtení, protože tohle dílko stoprocentně stojí za to :-)