Zlatá II. část.....by Crowley...

7. října 2006 v 16:24 | Crowley... |  Jednodílné povídky TH
Ale co Tom nevěděl bylo to, že Billovi přestával pervitin stačit pouze formou šňupání. Už si ho párkrát i píchl. Pro Billa to byl nepopsatelný pocit, když se mu droga začala šířit přímo krevním oběhem. Bylo to tak povznášející, že by to přál každému. Ale stále si udržoval natolik zdravý rozum, aby věděl, že nejedná správně. Ale prostě už nešlo přestat. Proto si píchal jen výjimečně, když už to bylo opravdu zlé, jinak "pouze" šňupal. Samozřejmě si uvědomoval, že by neměl ani to, ale svému tělu poručit nedokázal.
Ale od té doby uběhly dva měsíce a Bill udělal opět tu samou chybu. Opět se to Tom dozvěděl. Bill sebou práskl na pohovku v hotelovém pokoji a poslouchal zvuk sprchy, který k němu doléhal z koupelny. Musí si s Tomem promluvit. Tom ho musí pochopit. Je to přeci jeho bratr! Jeho dvojče! Stále uvažoval Bill, ale obával, zda bude Tom tak shovívavý. Přeci jen už mu jednu šanci dal a Bill jí promarnil. Ale teď ne! Bill byl pevně rozhodnut se sebou něco udělat. To co řekl na té konferenci byla naprostá pravda. Tom pro něj na světě znamenal všechno. Kdyby se k němu bratr otočil zády, nepřežil by to.
Konečně, pomyslel si Bill, když voda skoro po hodině přestala téct. Pro jistotu se postavil proti koupelnovým dveřím, aby mu Tom nemohl utéct do své ložnice a zamknout se. Jakmile zarachotil klíč v zámku Bill se napřímil do pozoru a hypnotizoval kliku. Pohnula se. Tom vyšel z koupelny a měl kolem sebe jen ručník. Jakmile uviděl Billa téměř u dveří na chvíli se zarazil, ale ihned se chystal jít dál, ovšem Bill ho zarazil.
"Tome, prosím počkej! Vyslechni mě!" Bill mluvil tak naléhavým tónem, že se Tom zastavil a otočil se na něj.
"A proč bych měl? Jen pro to divadélko, který si předvedl na té konferenci?!" z Tomova hlasu čišela zlost a jeho oči to říkaly také. Bill sklopil hlavu. Tom měl pravdu, ale nehodlal to vzdát. Ne teď, když se rozhodl.
"Protože jsi můj bratr." Řekl a podíval se Tomovi do očí. Musí ten vyčítavý pohled vydržet.:"Vím, že jsem udělal obrovskou chybu, ale prosím, musíš mi věřit, že s tím už chci nadobro skoncovat! Nechci přijít o bratra jen kvůli svojí slabosti!" Tomův pohled trochu změkl, ale v jeho hlase stále bylo cítit zlobu.
"A proč mi to říkáš? To je jenom na tobě, co se svým životem uděláš. A jestli si ho chceš mermomocí zničit, je to taky na tobě." A opět se chystal odejít, ale Bill ho chytil za loket stejně jako před konferencí, ale Tom se mu tentokrát nevytrhl. Jen sklopil hlavu a čekal.
"Copak ty si mě teď neposlouchal? Říkal jsem, že s tím chci skoncovat, ale sám to nezvládnu! Tys byl vždycky silnější osobnost než já! Prosím, musíš mi pomoct!" Bill doufal, že Tom dokáže své znechucení potlačit.
"Ale jak ti mám pomoct já? Ty potřebuješ pomoc odborníků, ne moji. A pust mi už tu ruku, nikam nejdu." Tom se na bratra podíval a ten si oddechl. V Tomových očích stále viděl nedůvěru a skepsi, ale už tam nebyla ta hrozná zloba a nenávist.
"To přeci nejde! Teď když jsme na vrcholu si nemůžeme dovolit takovýhle skandál. Prostě si vezmeme třeba dva týdny dovolenou a někam odjedeme. Daleko od stresu. Daleko od všeho. Když budu v klidu, tak nebudu mít potřebu si něco brát uvidíš a až se vrátíme, tak si na nějakou drogu ani nevzpomenu." Zkusil situaci odlehčit ale Tom se tvářil stále nedůvěřivě.
"Myslíš, že to bude takhle jednoduché? Můžeme to zkusit, ale nejsem si jistý jestli to zabere. Ale slib mi, že jestli se tam toho nezbavíš, což si myslím, že je pravděpodobnější, tak půjdeš na léčení!" Tom se na bratra podíval s takovou naléhavostí, že by mu Bill v tu chvíli odkýval i vraždu.
Ještě ten večer se dohodli s manažerem, že opravdu nutně potřebují na dovolenou někam daleko, kde je nikdo nezná, kde budou mít od všeho pokoj. Manažer sice chvíli váhal, ale nakonec souhlasil, říkal, že jim i jemu menší dovolená jen prospěje. A tak už zbývalo jen vymyslet kam. Nakonec se rozhodly pro slunnou Sicílii. Pochybovali, že tam je někdo bude znát.
Měli štěstí, druhý den ráno již měli na večer zamluvené letenky. Takže zbývalo jen rychle sbalit kufry a vydat se vstříc pohodičce a odpočinku. Ale realita byla bohužel jiná.
Jeden den to Bill ještě, tak nějak vydržel, ale na letišti jej přepadl jeho strach z létání a to nebylo dobré. Přirozeně by si potřeboval dát dávku, ale Tom všechny jeho zásoby vyhodil. Bill už do sebe ládoval čtvrtý redbull během jedné hodiny, ale stejně to bylo k ničemu. Pořád byl nervózní, roztěkaný. Věděl, že to nedokáže. Nevydrží to dva týdny bez svojí dávky. A jak má proboha vydržet několik hodin v letadle, když nemůže vydržet ani pohled na vstup do něj. Nakonec se za Tomovi pomoci aspoň dostal do letadla.
Cesta už tak pěkná nebyla. Aby Bill let vydržel. Opil se v letadle ještě dřív, než opustili vzdušný prostor Německa. Pak udělal několik nehezkých scén a pozvracel letušku. Tom si opravdu oddychl, když vystupovali na letišti v Palermu, hlavním městě Sicílie. Ale to ještě netušili co je čeká.
Za celé dva týdny se prakticky nehnuli z hotelového pokoje. Druhý den po příjezdu, když se Bill vyspal z opice, to s ním docela šlo, ale večer se objevili první abstinenční příznaky. Snažil se na sobě nedát nic najevo, ale Tom to ihned poznal. Snažil se Billa nějak zabavit, aby na to nemyslel, ale bylo to těžké. Tom ihned začal litovat, že na bratrův návrh přistoupil. Věděl, že kdyby na něj naléhal, tak by na to léčení Bill nakonec šel, ale oba chtěli, aby se přes to dokázal Bill přenést sám.
První dny byly opravdu strašné. Bill byl prakticky po celé čtyři dny vzhůru, kromě pár hodin neklidného polospánku. Neustále měl horečku a zimnici a zmítal se v křečích. Kdykoliv mu Tom přinesl něco k pití nebo jídlu, Bill to okamžitě vyzvracel. Tom už si nevěděl rady. Bratr byl za těch pár dní tak zesláblý, že se sám ani nepostavil na nohy, pokud mu Tom nepomohl. Ale pátý den nastalo zlepšení, když v sobě Bill udržel kuřecí vývar, který mu Tom přinesl k obědu. A pak už se to naštěstí jen zlepšovalo. Dva dny před odjezdem se šel Bill s Tomem konečně projít po městě. Bill byl sice stále slabý, ale malá procházka mu jen prospěla. Zajímalo je jak se bude tvářit manažer, až se Bill vrátí v horším stavu než odjížděl. Ale připravili si pro něj pohádku o místní střevní viróze, které se bohužel Bill nevyhnul. Doufali, že jim povolí ještě aspoň týden doma, aby se Bill víc vzpamatoval.
Při návratu do Německa, na ně na letišti čekal manažer i s bodyguardem, kdyby se náhodou něco stalo. Už z dálky se na ně usmíval, ale když viděl mátožného a bledého Billa, úsměv mu zmrzl na rtech. Okamžitě se do nich pustil co tam ty dva týdny dělali, ale Tom ho přerušil a odvyprávěl mu, nazpaměť naučenou pohádku o viróze. Manažer uvěřil a ještě týden doma jim povolil.
Bill byl tak rád, že je opět doma. Sice se trochu obával toho co se stane, až se zase pustí do práce, ale doufal, že to nejhorší je za ním. Za ten týden se dal Bill téměř do pořádku.
"Je ti opravdu dobře? Můžeme požádat ještě o týden navíc." Strachoval se Tom, když jeli v autě do Hamburgu, kde měli po třech týdnech hned nějaký rozhovor. Bill se jen usmál.
"Ano je mi opravdu dobře a už ti to říkám asi po desáté." Bratrova starostlivost ho dojímala a byl za ní rád.
Bill pociťoval obrovskou nervozitu. Bylo to jako před jejich prvním interwiev. Tohle, ale vlastně bylo něco jako Billovo první interwiev. Byl to jeho první rozhovor po mnoha měsících, kdy v sobě neměl nic, co by mu pomohlo se uvolnit a povznést. A ten první rozhovor jakžtakž zvládl.
Ale horší to bylo, když se vrátili do starého zaběhnutého systému, který Billa donutil začít brát drogy. Neustálý kolotoč rozhovorů, vystoupení a různých podobných akcí pomalu začínal na Billa působit, tak jako předtím. Doufal, že to bez drogy vydrží, ale začínalo mu docházet, že nemá šanci.
V Hamburgu se zdrželi celý měsíc a celou dobu bydleli na hotelu. Jeden den se Bill zdržel venku nezvykle dlouho. Nikdo nemohl tušit, že opět zkontaktoval svého bývalého dealera pervitinu. Nikdo nemohl tušit, že si od něj kupuje dávku, která by těžce závislému člověku vydržela týden. Nikdo nemohl tušit co se chystá udělat.
"Kdes byl?" zeptal se ho rázně Tom, když bratr konečně dorazil k nim na pokoj.
"Promiň, zdržel jsem se ve městě. Procházel jsem se." A odešel k sobě do ložnice. Tomovi se Billova odpověď zdála dost vyhýbavá, ale přičítal to únavě. Po chvíli Bill vyšel od sebe a zamířil do koupelny. Od dveří se Bill ještě podíval na Toma, který seděl na gauči a koukal se na televizi. Usmál se.
"Budeš mi chybět." Zašeptal, tak aby ho Tom neslyšel a zavřel za sebou dveře.
Na umyvadle si rozložil vše co potřeboval. Lžičku, zapalovač, škrtidlo a dalších pár věci a v neposlední řadě injekci a pervitin. Postupně si na lžičce rozvařil takové množství drogy o kterém věděl, že je neslučitelné se životem.
Sedl si na vanu a vyhrnul si rukáv. Stále tam pár vpichů bylo vidět. Nad loktem si zavázal škrtidlo a párkrát zapumpoval, aby mu naběhla žíla. Poté uchopil injekci a přeopatrně zavedl jehlu na první pokus přímo do žíly. Pár kapek krve natáhl lehce do stříkačky, aby se smíchala s látkou v ní a pak si celý obsah, doslova vliv do žil. Účinek se dostavil prakticky okamžitě. Bill se malátně postavil, ale ihned se mu zamotala hlava, tak silně, že neudržel rovnováhu a jak padal, zavadil o polici, na které měli s Tomem své věci, které teď všechny popadaly s rachotem na zem a mezi nimi ležel na zemi i bezvědomý Bill.
Tom sebou škubl, když slyšel z koupelny velkou ránu.
"Bille?!" Křikl z křesla. Nic. Tom se postavil.
"Bille!!?" Zkusil to hlasitěji. Nic. Tom rychle doběhl ke dveřím koupelny a chtěl otevřít. Nic. Zamčeno.
"Bille!! Slyšíš mě!!?? Otevři mi ty dveře!!" Tom bezmocně mlátil do dveří, ale za nimi bylo stále hrůzostrašné ticho.:"Tak sakra otevři ty dveře!!" křičel už z plných plic. Stále nic.
Tom zkusil poslední možnost. Kousek od dveří popošel a pak se proti nim ramenem rozběhl. Na první pokus nic, ale zdálo se mu, že zámek trochu zaúpěl. Zkusil to znovu a na druhý pokus zámek povolil a Tom rozrazil dveře do koupelny.
"Pane bože!" bylo jediné na co se Tom zmohl když viděl bezvládného Billa ležet na zemi. Přiklekl k němu, ale absolutně nevěděl co má dělat. Ale to už do pokoje vtrhl bodyguard i zbytek skupiny, protože Tomův křik a rány od rozrážení dveří nemohli nikomu ujít ani o patro níž natož na jejich patře. Tom seděl zhrouceně na podlaze vedle Billa a otřásal se vzlyky. Bodyguard jako jediný se rychle vzpamatoval a ihned zavolal záchranku.
Tom se trochu sebral z prvního šoku a sápal se po Billovi. Třásl s ním, dokonce mu vrazil facku, aby se probral. Nic nepomohlo. Po pár minutách ticha, do kterého bylo slyšet jen Tomovi prosby a vzlyky, dorazila záchranka. Toma odtáhli stranou a začali se starat o Billa. Zkusili všechno co mohli, ale nakonec nezbylo nic jiného než konstatovat čas smrti. Dávka byla příliš silná. Bill věděl moc dobře, co chce udělat, a tak to udělal důkladně. Ale v ten den nezemřel jen jeden chlapec. Zemřelo i jeho dvojče. Sice ne tělesně, ale kus jeho srdce a duše už mu nikdo nevrátí. A jen s půlkou srdce žít nedá. Tom si vzal život týden po tom, co zemřel Bill. Teď jsou zase spolu a šťastní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lyra Lyra | Web | 28. října 2006 v 12:11 | Reagovat

No to sice pochybuju(že sou spolu štastní), ale rozhodně to bylo pěkné...A napiš prosím další povídku s dobrým koncem!

2 ..::Jaja::.. ..::Jaja::.. | E-mail | Web | 19. listopadu 2006 v 10:43 | Reagovat

Krásné!!Strašně deprimujcně krásné!

3 ppp ppp | 19. listopadu 2006 v 20:48 | Reagovat

juuu tak ta byla fakt povedena

4 werzaa werzaa | E-mail | Web | 31. prosince 2006 v 16:13 | Reagovat

proč sou všechny konce smutný?!?!už to je trapný!!!!!!!mě se tp nelíbí!!!ale jako hezky napsany to je upe skvělí ale já ...prostě je mi jich v těch povídká hc líto..:((((

5 danuška danuška | 5. dubna 2007 v 18:13 | Reagovat

ach joooo zase smutnej konec.....:´(

6 Katschenulinka Katschenulinka | 6. května 2007 v 15:54 | Reagovat

týý jo zase povedený dílo... :)

7 ou ou | 15. ledna 2009 v 19:18 | Reagovat

moooooooooooooooc krása!!!!!!!!!!povedlo de ti to mooc!!!sice je to zase smutnej konec ae to neva..já nwm co to je ae já mám ty smutné konce radši ptž mě to odreaguje ptž mě to rozpláče a pláč mi pomáhá za sebe smýt starosti..a to ty tvoje příběhy umí dokonale!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama