Zlatá I. část.....by Crowley...

7. října 2006 v 16:23 | Crowley... |  Jednodílné povídky TH
Dveře od toalety se rozletěly a prudce narazily na stěnu. Tmavovlasý mladík rychle přelétl pohledem celou místnost. Výborně, jsem tu sám, pomyslel si a rychle zaběhl do jedné z kabinek a zamkl se. Zaklopil mísu a sedl si na víko. Roztřesenýma rukama začal hrabat v tašce, kterou měl přes rameno, dokud nenašel co hledal.
Malou černou krabičku. Ruce se mu roztřásly ještě víc, když jí konečně držel. Co nejopatrněji ji otevřel, aby mu z ní něco nevypadlo a začal si připravovat vše potřebné pro další dávku. Už se prostě nedokázal sám uvolnit. Všechny ty rozhovory, focení, vystoupení. Připadal si jak cvičená opička. Proto potřeboval občas trochu povzbudit a jen redbull nestačil.
Na koleno si opatrně položil zrcátko a vysypal na něj obsah malého složeného papírku. Po malé plošce zrcátka se rozsypal sněhově bílý prášek. Bill si jej pečlivě urovnal papírkem do dvou linek. Ruce už se mu tolik netřásli, když měl svou vytouženou dávku nadosah. Rychle uchopil kousek brčka, který měl v krabičce, naklonil se ke kolenu, přiložil si brčko k jedné nosní dírce a v rychlosti natáhl celou jednu lajnu ze dvou, které si tak pečlivě připravil.
Jakmile měl celý obsah v sobě, prudce se narovnal a se zakloněnou hlavou a pevně stisknutýma očima vstřebával látku pomalu se dostávající do jeho těla. Rychle se opět sklonil a celé opakoval s druhu linkou a druhou nosní dírkou. Pak už jen seděl a užíval si ten pocit, jak se mu pomalu pervitin dostává do těla.
Jak tam tak seděl a vychutnával si začínající uvolnění, dveře se rozrazili po druhé.
"Bille, jsi tady?" Křikl Tom na svého bratra. Ten se lekl, prudce sebou škubl a zrcátko i zbytek věcí se mu rozsypaly po zemi.
"Sakra!" zaklel Bill a začal zbrkle sbírat své věci Zrcátko se samozřejmě roztříštilo na kousky, ale ostatní bylo naštěstí v pořádku.
"Bille, co tam děláš?" Ptal se podezíravě Tom a pohled měl zapíchnutý na zavřené dveře kabinky.
"N-nic, už jdu!" Křikl koktavě Bill, když měl všechno bezpečně v tašce a větší kusy střepů naházené v záchodě. Ještě spláchnul. Věděl, že jeho bratr není idiot, ale v tu chvíli ho nic jiného nenapadlo. Prudce otevřel dveře a aniž by se na Toma podíval rychle přešel k umyvadlu a zaujatě si drhl ruce.
Tom k němu ze strany přistoupil a zkoumavě se na něj zadíval. Po chvíli se mu šokovaně rozšířily oči.
"Slíbil jsi, že s tím přestaneš!" usykl skrz stisknuté zuby. Bill se na něj naoko nechápavě otočil.
"O čem to mluvíš?" Zeptal se bratra a snažil se znít udiveně, ale v jeho nynějším stavu mu to moc nešlo. Tom jen škubl hlavou.
"Utři si nos!" S tím se otočil k bratrovi zády a odešel z toalet pryč. Nezapomněl za sebou prásknout dveřmi. Bill se na sebe podíval do zrcadla, které bylo nad umyvadlem.
"Do prdele!" Na okraji nosní dírky mu ulpěla trocha bílého prášku. Rychle si jej setřel a vyběhl ven za bratrem. Doběhl ho až skoro v sále, kde měli tiskovou konferenci.
"Tome, počkej!" Křikl za ním, ale bratr nezpomaloval. Naopak ještě přidal do kroku.
"Tak sakra, Tome, počkej!" Bill ho konečně doběhl a chytil za loket. Tom se mu prudce vytrhl a s ohněm vrhajícím pohledem se na něj zadíval.
"My dva si nemáme co říct!" řekl s takovým odporem až se Bill lekl. Takovýmhle tónem bratra nikdy mluvit neslyšel. Tom vrhl na Billa ještě jeden nenávistný pohled a vešel do sálu.
Bill ještě chvíli stál a před očima měl stále ty Tomovi. Bylo v nich opravdu to, co viděl nebo to byla jen vidina způsobená působením drogy? Ne, nebylo to drogou. Opravdu tak viděl opovržení, odpor a co Billa nejvíc bolelo i nenávist. Bill se zhluboka nadechl a rychlím krokem vešel do sálu. Přelétl jej pohledem a ihned si všiml, že Tom si sedl na místo na druhém konci stolu, místo toho, aby seděl vedle Billa jako bylo naplánované. Billa to zamrzelo, ale nedivil se. Se klopenou hlavou došel k ostatním a bez jediného slova se posadil na své místo. Čekalo se jen na něj, takže tisková konference mohla začít.
Vše probíhalo v pořádku, až na to, že nikomu z přítomných neušla napjatá atmosféra mezi dvojčaty. Nedoplňovali se jako vždy. Nepošťuchovali se. Neskákali si do řeči. Byli k sobě chladní. Ani Bill, i když posilněn drogou, nedokázal být tak uvolněný jak chtěl.
Když se konference blížila ke konci, manažer skupiny si stoupl před chlapce a ještě mluvil k tisku, ale Bill neskončil. Naklonil se k mikrofonu a lehce si odkašlal, aby upoutal pozornost.
"Mohl bych ještě něco říct?" Zadíval se na jejich manažera. Všichni na něj vrhli nechápavé pohledy. Jen jedny oči se na něj nedívaly. Tom vypadal, že jej nesmírně zajímá vzor na ubruse. Manažer lehce kývl a odstoupil od stolu za kterým skupina seděla.
Bill se nedokázal na nikoho dívat a tak pohled také zavrtal do ubrusu.
"Teď budu mluvit k jednomu člověku, na kterém mi záleží nejvíc v životě a on ví, že mluvím k němu. Je mi líto, že jsem nedodržel, co jsem slíbil, ale jsem prostě slaboch. Omlouvám se." Nastalo ticho. Nikdo nechápal, co Bill právě řekl. Jedna osoba to ovšem chápala moc dobře. Tom se prudce zvedl a aniž by se na Billa nebo na kohokoliv jiného podíval, rychlím krokem odešel ze sálu. Bill se za ním jen smutně podíval a opět sklopil pohled. Tohle se nemělo stát. Neměl vůbec připustit, aby takhle situace nastala.
Manažer se snažil celou věc urovnat, rychle něco zabreptal tisku a kluky bleskově vypakoval ze sálu. Spolu s bodyguardem zamířili k autu, které je mělo převést do hotelu. Tom už seděl v zadu, sluchátka zaražená v uších a oknem se koukal ven, jen aby jediným pohledem nezavadil o právě nastupujícího Billa. Půl hodinová cesta do hotelu proběhla v naprosté tichosti. Bill se občas podíval na Toma, ale ten zarytě zíral z okna.
V hotelu už to bude mít Tom horší, protože měl pokoj dohromady s Billem. Když se konečně dostali na pokoj, Tom jen aby nemusel být s Billem dlouho v jedné místnosti, rychle si vzal potřebné věci a zamkl se v koupelně. Bill jen smutně koukal na právě zabouchnuté dveře, ale moc dobře věděl, že si za to může sám.
Když před dvěma měsíci Tom přišel na to, že Bill fetuje, strašně zuřil. Bylo to poprvé, kdy Billa uhodil. Né, že by se jako děti neprali, ale tohle bylo něco jiného. Jako děti to brali ze srandy, prostě klasické sourozenecké pošťuchování. Ale právě před dvěma měsíci přestala veškerá legrace. Když Tom přistihl Billa v koupelně jak si šňupe pervitin nemohl věřit svým očím. Chvíli jen nevěřícně koukal, ale pak se vzpamatoval. Přišel blíž k vyděšenému Billovi a vrazil mu pěstí takovou ránu, že Bill neudržel rovnováhu a jak padal, tak se ještě praštil do hlavy o prosklenou stěnu sprchového koutu. Tom pak nad ním ještě chvíli stál a znechuceně se na něj díval. Ale když Bill stále nebyl schopen se sám zvednout a oko mu začínalo nebezpečně natékat, Tom mlčky namočil ručník do studené vody a přisedl si na zem k Billovi.
Právě tehdy, když ho Tom ošetřoval, ho Bill ujišťoval, že to má plně pod kontrolou a že pro něj není problém přestat. Tom mu naivně uvěřil. Ale pro Billa to problém byl. Když na něj začínalo toho stresu být moc, začal se uvolňoval pár šluky marihuany. Ale ta mu po nějaké době přestala stačit. Tak přešel na pervitin. Bral ho dva měsíce, než na to Tom přišel. Po tom co Tomovi slíbil, že přestane se o to skutečně pokusil. Vydržel to dva dny. Pouze dva dny a už ke konci toho druhého nemohl kvůli, křečím, zimnici a horečce, která ho stravovala, skoro chodit. Tušil, že to nevydrží a tak měl dávku pro jistotu připravenou. Ze začátku byl znechucen sám sebou. Nikdy si nechtěl připustit, že by mohl být na droze závislý, ale už to tak bylo. Asi po týdnu zkusil vynechat dávku znovu. Abstinenční příznaky byly ještě horší. Byl prostě moc slabý. A pak už to raději nezkoušel. Před Tomem byl opatrnější, ale stejně se mu to nepovedlo. Přišel na to znovu. Nikdo jiný než Tom to naštěstí nevěděl. Samozřejmě, že si lidé v jejich okolí všímali toho jak je Bill náladový, unavený a vypadá ještě hubenější a slabší, ale všichni to připisovali stresu. Jen Tom věděl pravdu. A mohl si za to Bill sám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sigrid Sigrid | 20. října 2006 v 18:02 | Reagovat

Teda Janicko je to vazne moc pekny!

2 danuška danuška | 5. dubna 2007 v 17:52 | Reagovat

je to moc pěkně napsaný:)

3 Katschenulinka Katschenulinka | 6. května 2007 v 15:44 | Reagovat

hezký.....:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama