Tajemství....by Crowley...

7. října 2006 v 16:15 | Crowley... |  Jednodílné povídky TH
Tak tohle je mohe druhá povídka o TH.....je trochu do fantasy, tak to berte s nadhledem....

Bill šel dolů na recepci a byl hodně zvědavý, kdo je uprostřed noci tak naléhavý návštěvník. Byli na koncertní šňůře a Bill se právě oddával zaslouženému odpočinku po skvěle odehraném koncertě. Ale odpočívá a spí se špatně, když vám ve tři ráno volají z recepce, že na vás čeká nějaký pán a říká, že s vámi potřebuje naléhavě mluvit.
"Tak kde je!?" vybafl Bill na recepční, až se ho chudák lekla a jen beze slov ukázala na muže, který seděl na křesle v hale. Bill se rázným krokem začal přemisťovat směrem k němu, ale čím byl blíž, tím mu byl muž povědomější. Když už byl jen pár kroků od něj, Bill se šokovaně zastavil. Muž otočil hlavu a když spatřil Billa, postavil se a široký úsměv mu odhalil bezchybný bílý chrup.
"To není možné,...." zašeptal Bill a o krok ustoupil.
"Ale no tak, Bille, copak takhle se vítají staří známí?" z onoho muže šel strach už na hodně velkou vzdálenost. A nedělalo to jen černé oblečení, černé vlasy i oči, bledá pleť a poměrně vysoká postava, ale také to, co z muže vyzařovalo. Bylo to čiré zlo.
"Dnes je to přesně rok, co jsme se naposledy viděli, tak doufám, že jsi nezapomněl." Pokračoval muž, když se Bill neměl do hovoru.
A Bill opravdu nezapomněl. Pamatoval si to jako včera. Seděl rozzuřený v parku a měl chuť vše okolo rozmlátit. Bylo to vlastně kvůli takové kravině...Bill si vsugeroval, že se ostatní málo snaží o to, aby měli úspěch a strašně se kvůli tomu s ostatními ze skupiny pohádal. To bylo ještě před tím, než se proslavili. Jak tam tak seděl, přisedl si k němu muž v černém. Bill se na něj jen po očku podíval a dál mu nevěnoval pozornost dokud na něj muž nepromluvil.
"Mohl bych ti pomoci, Bille." Šeptl muž do ticha. Bill se překvapeně napřímil a zahleděl se na sedícího muže.
"Jak to, že mě znáte?" zeptal se a nepřestával si muže prohlížet. Byl oblečený celý v černém, měl černé vlasy a bledou pleť, ale do očí mu Bill neviděl.
"Znám každého koho chci znát a momentálně chci znát tebe." Muž otočil hlavu a zadíval se na Billa očima černýma jako uhel. Bill polekaně vyskočil z lavičky, protože se mu zdálo, že oči muže v jeden okamžik jakoby probleskly.
"Sakra, co po mě chcete?!" křikl. Muž se také postavil a stoupl si před Billa.
"Asi bychom měli začít znovu." Muž k němu natáhl ruku :"Jmenuji se Crowley." Bill se na nabízenou ruku váhavě podíval, ale pak ji přijal. Mužův stisk byl pevný a nekompromisní.
"A jsem démon." Dodal když Billovu ruku pouštěl.
A tak to všechno začalo. Bill si myslel, že je to nějaký blázen a proto chtěl odejít, ale Crowley byl vlézavý a věděl co má říkat. Přesvědčoval Billa, že když se s ním spojí má jeho kapela úspěch zaručený. Bill mu nevěřil. Démon? Celý ten rozhovor byl pro něj absurdní. Na Crowleym bylo vidět, že ztrácí trpělivost, když mu Bill už po několikáté řekl ať si škubne zadní. Crowley Billa chvíli mlčky pozoroval. Pak se rychle vymrštil z lavičky, na které opět seděli, a v tu ránu zmizel. Bill vstal a nechápavě se rozhlížel na všechny strany. Do prdele, co to bylo? Kam zmizel? Říkal si sám pro sebe a stále se rozhlížel.
"Teď už mi věříš?" zašeptal Crowley Billovi přímo do ucha, když se opět zhmotnil přímo za ním. A Bill uvěřil. Dohodl se s Crowley. S démonem. Dohodli se, že Crowley zařídí, aby jejich skupina měla úspěch. Je snad jasné, že ne zadarmo. Crowley měl jedinou podmínku…. Billa. Pokud zařídí úspěch jejich kapely chce za to Billa do podsvětí a to do roka. Pro Billa to bylo lákavé. Chtěl úspěch za každou cenu a tak souhlasil. Myslel si, že to třeba za ten rok nějak urovná. Crowley se jen usmál a na znamení dohody podával Billovi opět ruku. Ten ji přijal a jakmile ji stiskl projela mu celým tělem neuvěřitelná bolest.
"Uvidíme se za rok...."zaslech ještě Bill, když se kácel k zemi. Chvíli tam jen ležel na zemi, těžce oddechoval a stále přemýšlel o tom co teď udělal. Nakonec se přemohl, vstal a šel zpět za ostatními do zkušebny.
Ale to už bylo před rokem a Crowley tu teď stál před ním. Bill doufal, že se nevrátí. Úspěch, který je potkal asi za týden po tom co potkal Crowleyho, ho utvrdil v tom, že se zapletl do něčeho nad čím neměl kontrolu. První dva měsíce se bál i usnou z představy, že by se už nemusel probudit. Ale pak se v něm cosi zlomilo a on se s tím smířil. Dokonce si z toho dělal legraci. Ale ostatním členům kapely nikdy nic neřekl. Stejně by mu nevěřili.
"Doufám, že jsi připravený." Přerušil Crowley tok Billových myšlenek.
"Můžu mít poslední přání?" Bill s tím smířený byl tak na půl. Crowley pozvedl obočí, ale souhlasil.
"Chci ještě odehrát dnešní koncert." Bill se pevně zadíval Crowleymu do černých očí.
"Dobrá, ale pak půjdeš se mnou." A otočil se k odchodu. Bill jen stál a pozoroval vzdalující se postavu. U východu z hotelu se Crowley ještě otočil a zadíval se na Billa.
"Beichte se ti povedla. Měl jsem co dělat, abych si pro tebe nepřišel dřív." A s úsměvem odešel. Bill tam jen stál a nevěděl co má dělat. Po chvíli se otočil a šel zpět na pokoj.
"Pane Kaulitzi, jste v pořádku?" zeptala se ho recepční, když šel Bill okolo ní.
"Ano, ano, jsem v pořádku." Pokusil se o křečovitý úsměv Bill a šel dál.
Na pokoji se svalil na postel a přemýšlel. Sakra, co sem to udělal? Teď, když jsme na vrcholu to musím posrat!! Nadával si stále do kola. Ani nevěděl jak, ale podařilo se mu usnout.
Druhý den je čekal přesun do nějakého města a večer další koncert. Pro Billa poslední. Celý den byl Bill neuvěřitelně nervózní, ale dařilo se mu to maskovat. Snažil se chovat jako jindy před koncertem, ale Tom se na něj stejně díval trochu podezřívavě. No jo, dvojče.
Koncert začal. Atmosféra byla úžasná, hala plná a Bill si svůj poslední koncert užíval, tak jako nikdy. Těsně před začátkem si v zákulisí vydupal, že musí skladbu Beichte hrát jako poslední. Nikdo ho nechápal, ale radši se nehádali.
Když doznívali poslední tóny Bill znejistěl. Nevěděl co má očekávat. Jestli Crowley přijde teď a odvede si ho před fanoušky nebo jestli počká až dorazí do hotelu, aby nepoutal pozornost. Ale odpověď se dostavila v zápětí.
Hala nejednou potemněla a jakoby se začala zvedat mlha. Kluci nechápavě pohlédli na pořadatele a ti zase na lidi od techniky, ale všichni jen zmateně pobíhali a snažili se zjistit co se děje. Jediný člověk nepobíhal, protože přesně věděl co se děje. Bill stál se zavřenýma očima uprostřed podia a snažil se na nic nemyslet. Když oči otevřel zaleskly se mu v nich slzy. Rozhlédl se po hale a toho ještě víc utvrdilo v tom co se děje. Mlha se začala stahovat z celého prostoru haly směrem k němu. Fanoušci začínali panikařit.
Bill klesl na kolena a jen čekal na svůj osud. Na zádech ucítil něčí pohled a tak otočil hlavu. Stál tam Tom a upřeně ho pozoroval. Billovi stekla po tváři slza.
"Omlouvám se." Podíval se Tomovi do očí, svoje opět zavřel a hlavu otočil zpět.
Tom chtěl jít směrem k Billovi, ale jakoby mu nohy přirostli k podlaze. Nemohl se ani hnout.
"Bille!" křikl jen, ale to už se obrovská mlžná stěna tyčící se nad podiem spustila dolů na klečícího Billa a plně ho pohltila. Všichni jen tupě přihlíželi jak se mlha převaluje po pódiu a nikdo ani nedutal. Když se po chvíli mlha vytratila nebyla po Billovi ani stopa. Jen mikrofon ležící na zemi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lyra Lyra | Web | 28. října 2006 v 11:39 | Reagovat

Krásné..

2 ppp ppp | 18. listopadu 2006 v 19:43 | Reagovat

to bylo uplne prekrasny

3 Luciáš Luciáš | Web | 28. ledna 2007 v 18:36 | Reagovat

kéž by......................

4 Anette Anette | 31. března 2007 v 14:46 | Reagovat

Ty v*** !To je...originální?:) (pozitivně!)

5 danuška danuška | 5. dubna 2007 v 16:27 | Reagovat

a zase brečim :´(

6 monika monika | 16. června 2007 v 19:21 | Reagovat

to bylo trapný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama