Bill a Tom (slash).....by Crowley...

7. října 2006 v 16:21 | Crowley... |  Jednodílné povídky TH
Tohle je první povídka, která končí dobře....snad někoho nezklamu....
Absolutní ticho. To je to, co se teď rozléhalo domem. Tmavovlasý mladík seděl bez hnutí na pohovce, hlavu sklopenou a už asi půl hodiny čekal mlčky, až se jeho bratr vrátí domů. Potřeboval si opravdu důkladně promyslet, co se právě chystá udělat.
Bill sklopil hlavu ještě o něco níž a nepatrně se mu zatřásla ramena. Po líci mu stekla jediná slza, která mu na bledé tváři zanechala tmavou stopu po líčidlech.
"Bille, sem doma!" rozrazily se vchodové dveře. Z předsíně se jen ozývaly tupé rány jak si Tom sundával boty a odkopával je stranou.
"Bille, jsi tu?" křikl Tom ještě, když si svlékal bundu. Ale Bill nebyl schopný říct ani slovo. Jen dál seděl na pohovce a třásl se potlačovaným pláčem. To už se Tom přemístil z předsíně do obývacího pokoje, kde seděl Bill.
"Proč se neozýváš? Myslel jsem, že tu…Bille, co se stalo?" zeptal se vystrašeně, když si všiml stavu v jakém stavu se jeho bratr nachází. Tom si klekl na zem před Billa a lokty si opřel o jeho kolena, tak aby mu viděl do tváře.
"No tak, Bille, co se děje?" Tom začínal být netrpělivý, když jeho bratr stále mlčel.
"Tome, musíme to ukončit." Šeptl Bill sotva slyšitelně, ale stálo ho to stejné úsilí jako by křičel přes celé město. Tom se napřímil a poplašeně zíral na bratra, který stále seděl se sklopenou hlavou.
"Co tím myslíš?" zeptal se, i když se bál odpovědi.
"Náš vztah." Billa všechno tohle stálo hrozně moc sil, ale muselo se to vyřešit. Tom okamžitě vyskočil na nohy a zíral na Billa, který konečně zvedl hlavu a slzy už se nesnažil zadržovat. Díval se Tomovi vzhůru přímo do očí.
"To nemůžeš myslet vážně?" Tom byl v naprostém šoku. Stalo se to, čeho se obával jen v těch nejčernějších nočních můrách. Ale proč teď? Proč právě teď, když mezi nimi bylo vše v naprostém pořádku? Kdyby se hádali, tak prosím, ale oni na sebe nikdy nezvýšili hlas.
"Myslím to naprosto vážně, Tome. Takhle to dál nejde! Já už prostě takhle dál nemůžu!" Bill si zarazil hlavu do dlaní. Nemohl se už dívat do těch krásných hnědých očí, aniž by skočil Tomovi kolem krku. Nemohl se dívat na rty, které tak toužil políbit, ale nemohl.
"Ale proč? Já to nechápu! Vždyť je nám spolu dobře! Miluju tě!!" Tom začínal být hysterický. Tyhle scény nenáviděl, když se s někým rozcházel a teď to bylo naopak. Teď byl na místě hysterky on sám.
"Ano je nám spolu dobře, ale jen když jsme sami a o to jde! Já už prostě nemám sílu dál udržovat náš vztah v tajnosti! Prostě to nejde! Už je to přes rok co jsme spolu a celý ten rok mě to vnitřně vycucává a už to dál takhle nejde!! Tebe ani trochu neužírá, že nikdo neví že spolu chodíme? Ani trochu ti nevadí, že si musíme dávat pozor na každém kroku, aby si nás někdo nevšiml? Nevadí ti, že se musíme pořád skrývat, když se chceme jen políbit?!! Taky tě miluju, ale prostě už nejsem schopný to psychicky vydržet!" Bill se během své řeči taky postavil a začal rozčíleně přecházet po pokoji. Tom ho celou dobu jen bezradně sledoval. Jak to, že si nevšiml bratrova trápení? To byl až tak zaslepená vlastním štěstím?
"Vždyť o nás vědí Georg s Gustavem." Nadhodil i když předem věděl, že zbytečně.
"A taky se to dozvěděli naprostou náhodou! Kdybychom nebyli hloupí, tak nevědí nic! A můžeme být jen rádi, že jako naši přátelé jsou loajální a že nás chápou."
"Tak náš vztah zveřejníme!" Tom přemýšlel jak mohl, ale z části uznával, že má Bill pravdu.
"Děláš si srandu? Neřeknu, kdybychom nebyli sourozenci, to by byl normální vztah, ale my jsme bratři! To je incest! A ten je v některých zemích dokonce trestným činem! Veřejnost by to nepochopila…Mohli bychom do nekonečna vysvětlovat jak moc se milujeme, ale myslíš, že by to k něčemu bylo? Pochybuji." Bill už to nemohl vydržet. Už nemohl vydržet být takový kousek od Toma a nesmět se ho dotknout.
"Ale já tě miluju." Nadhodil Tom bezradně a po tvářích mu začali pomalu stékat slzy stejně jako Billovi.
"Já tebe taky, ale věř mi, že takhle to bude lepší. Zítra odjíždíme na to měsíční turné a když nebudeme mít čas nad tím přemýšlet, všechno se dá do pořádku, uvidíš." Sám Bill věděl jak je to nehorázná lež, ale v tuhle chvíli nemohl dělat nic jiného.
Nakonec i Tom s obrovským sebezapřením souhlasil, ale v nitru stále doufal, že si to Bill jednou rozmyslí. Oba dva věděli, že se nikdy nepřestanou milovat, ale jejich sourozenectví bylo velkou překážkou již od začátku jejich vztahu.
Čas běžel, turné probíhalo skvěle, ale Bill i Tom stále cítili stejnou bolest. Stále jeden druhého milovali, ale zbyli jim jen vzpomínky. Vzpomínky na vzájemně strávené chvíle, na vzájemně strávené dny i noci. Na vzájemné dotyky, kdy oba věděli naprosto přesně, kde se stačí i jen zlehýnka dotknout toho druhého, aby mu to udělalo dobře.
Kromě Gustava a Georga, kteří k nim měli přirozeně nejblíže nikdo nepoznal na jejich chování sebemenší změnu. Na veřejnosti oba bratři vystupovali se stejnou suverenitou jako vždycky. V rozhovorech působili stejně sebevědomě a koncerty si naplno užívali. Ale už nikdo neviděl to, co se dělo potom. Bill s Tomem zmlkli jakmile se vypnula poslední kamera a poslední fotoaparát a mnohdy promluvili až druhý den. Aby to nebylo podezřelé, tak spali jako vždy na jednom pokoji s oddělenými ložnicemi, ale pro oba to bylo jedno velké utrpení. Mít milovanou osobu takhle blízko u sebe a nesmět se jí dotknout. Nesmět jí políbit. Nesmět jí ani pohladit po vlasech. Nesmět nic.
Neminula noc, aby Tom nebo Bill neplakal. Měli oddělené ložnice, takže to nevěděli, ale ve skrytu duše oba cítili jak se ten druhý trápí. A věděli to i Georg s Gustavem, kteří si absolutně nevěděli rady. Bylo jim strašně líto, když jim v den odjezdu na turné Bill s Tomem oznámili, že svůj vztah ukončili. Od začátku věděli, že je to riskantní, ale stáli při nich a když viděli jejich štěstí, byli rádi i za ně. Už si na to, že spolu Bill s Tomem chodili zvykli a teď najednou tohle. Nemohli to pochopit, ale po Billově vysvětlení jim museli dát za pravdu. Doufali, že vše bude jako dřív, ale situace jaká nastalo byla k nevydržení. Bill s Tomem na sebe nepromluvili víc jak pár povinných frází za den a jinak se ignorovali. Nebyla v tom nenávist. Oni prostě nemohli. Jakmile by spolu zavedli delší rozhovor, věděli, že to nevydrží a vrhnou se na sebe.
Za společného trápení se dobrali až k poslední tiskové konferenci, které měla oficiálně ukončit jejich turné. Skupina seděla u dlouhého stolu. První z leva seděl Tom vedle něj Georg a Gustav a na druhém konci Bill. A naproti nim byla různě posedaná smečka fotografů, reportérů, kameramanů a kdoví koho ještě.
Celá konference probíhala stejně jako ty desítky před ní. Všichni měli pořád stejně hloupé otázky na které měli všichni již předem nacvičené odpovědi, tak aby novináře uspokojili. Ale jednu otázku nečekali. Asi po půl hodině se dostala ke slovu mladá slečna, která se představila jako správkyně nějakého webu.
"Víte, moje otázka bude možná trochu neobvyklá, ale já jsem tu za fanoušky a ty by opravdu rádi slyšeli odpověď, protože se na toto téma vedou nekonečné diskuze všude po internetu. Takže, nevím jestli to víte, Bille a Tome," a ve dvojčatech by se v tu chvíli krve nedořezal: "ale objevilo se pár fotek, kde je možné vidět takové vaše vzájemné letmé doteky. A občas jste se na sebe i tak zvláštně podívali. Prostě vaši fanoušci chtějí vědět jestli je mezi vámi i něco víc, než jen bratrský vztah?" V místnosti nastalo hrobové ticho. Bylo slyšet pouze nepatrné bzučení kamer. První se vzpamatoval Bill.
"Já,…" začal, ale Tom ho přerušil.
"Bille?" Tom se na bratra díval a čekal zda se na něj otočí taky. Otočil. Střetli se pohledy a oba viděli v očích toho druhého to samé. Nemuseli si nic říkat. Oba najednou vstali a dvěma rychlými kroky byli u sebe. Zdálo se, že utichli i kamery.
V tu chvíli jim bylo naprosto jedno, že v místnosti je asi tak padesátka lidí od tisku a televize, že je tu i většina lidí patřících k nim. V tu chvíli jim bylo jedno úplně všechno kromě přítomnosti toho druhého. Jakmile byli úplně u sebe ani na okamžik nezaváhali. Bill si k sobě Toma přitáhl za krk a ten jej zase chytil kolem pasu. Pár vteřin si asi z pěti centimetrů koukali do očí a pak se políbili. Ale ne jen letmý polibek na dokázání jejich lásky. Do toho jediného polibku vložili všechnu frustraci, všechno trápení a hlavně všechnu touhu, vášeň a chtíč, která se v nich za ten měsíc nahromadila. Líbali se dlouho. Vychutnávali si jeden druhého a nic je nemohlo vyrušit.
Když se od sebe nakonec odtrhli, jen se na sebe usmáli a šli si sednout zpět. Nemuseli si nic říkat. Věděli, že z toho budou problémy, ale bylo jim to jedno, protože měli jeden druhého a to bylo hlavní. Jak si sedali zpět ještě se ohlédli po Georgovi a Gustavovi, kteří se jen šťastně culili.
Bill se uvelebil na židli a rozhlédl se po zkamenělých lidech. Ohlédl se na Toma, který mu pohled opětoval s úsměvem od ucha k uchu. Pak se pohledem vrátil k té dívce, které jim položila poslední a zlomovou otázku.
"Doufám, že vám tohle jako odpověď stačilo."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lyra Lyra | Web | 28. října 2006 v 11:55 | Reagovat

Ano! Naprosto kráásnéé!! Skvělé!! Bravo!!

2 Crowley...(spoluautorka blogu) Crowley...(spoluautorka blogu) | 28. října 2006 v 18:30 | Reagovat

Jejda...já se snad začnu červenat :-) ..díky :-)

3 bačinqa bačinqa | Web | 29. října 2006 v 17:46 | Reagovat

uzasneee fakt mas talent...

4 veruna veruna | E-mail | 12. listopadu 2006 v 19:59 | Reagovat

vytecne,hoho,ja myslim ze je to opravdu skvele,hoho...

5 ppp ppp | 18. listopadu 2006 v 19:29 | Reagovat

tak to je uplne uzasnyyyy

6 Anette Anette | 31. března 2007 v 14:54 | Reagovat

Úžasné,skvělé!Volám třikrát sláva téhle super povídce!:)

7 Katschenulinka Katschenulinka | 6. května 2007 v 16:08 | Reagovat

supéér!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama