Říjen 2006

Bez názvu (slash).......by Crowley...

31. října 2006 v 20:05 | Crowley... |  Jednodílné povídky TH
Tak po nějaké době vkládám opět povídku.......ale malé upozornění....je to pokus o takový lehčí slash, takže pokud tomuto žánru nefandíte, nečtěte to.......a ještě k názvu...nic mě nenapadlo, takže jednoduše bez názvu :-)

Bill se v rychlosti zvedl od společného stolu a svižným krokem zamířil na toaletu. V tu chvíli ho nezajímalo, že na něj zírají nejen všichni u jejich stolu, ale i půlka hotelové restaurace, kde v tu chvíli seděli.
Když rozrazil dveře od toalet, nejdříve zkontroloval jestli je sám. Poté se rukama zapřel o umyvadlo a zadíval se na sebe do zrcadla. Absolutně nechápal, co se to s ním děje. Už po několikáté se přistihl, jak zírá na Toma. Na tom by nebylo nic divného, jsou to dvojčata, přirozeně vyhledávají pohled toho druhého, ale Bill se přistihl, že se na bratra díval jinak než na sourozence a to ho děsilo nejvíc. Děsilo ho, jak moc ho Tom přitahuje. Děsilo ho, že se na bratra dívá, doslova, jako na objekt touhy. V noci ho tížily představy a ve dne se v bratrově přítomnosti jen s těží ovládal.
Dveře od toalety se s nepatrným skřípnutím opět otevřeli a do místnosti vstoupil Tom. Bill, který měl sklopenou hlavu ho ale neviděl.
"Proč si tak vystřelil?" Bill při zvuku Tomova hlasu nadskočil a zadíval se do zrcadla, kde mohl jasně vidět bratrův odraz jak nejistě stojí u dveří. Nemohl se mu podívat do očí, proto raději opět sklopil hlavu.
"Tak děje se něco?" Ptal se Tom znovu o něco naléhavěji.
V Billově nitru probíhal boj. Strašlivá touha vše Tomovi říct se přela se zdravým rozumem. Je to přeci můj bratr! Nemůžu mu říct, že mě přitahuje a cítím k němu něco víc než jen bratrskou lásku! Stále si Bill opakoval, ale touha to ze sebe všechno dostat pomalu vítězila.
"Tome…" začal Bill, ale nevěděl, jak to má říct. Tohle bylo tak absurdní!
"Ano?" Pozvedl bratr obočí a zvědavě se na bratra, který k němu byl stále zády, zadíval.
Bill bojoval sám se sebou, ale stále nemohl najít ta správná slova. Nakonec pěvně zavřel oči a začal.
"Já….nevím jak to mám říct…ale…vím, že je tohle nesmyslná situace….a docela to komplikuje fakt, že jsme bratři, ale…." Bill se zasekl. To prostě nejde!
"Ale?" pobízel ho bratr netrpělivě.
"Ale…..asi k tobě cítím něco víc než jen sourozeneckou náklonnost." Tak a je to venku. Pomyslel si Bill. Ale místo pocitu úlevy, se mu útroby stáhly v očekávání, co bude následovat. Stále se neodvážil bratrovi podívat do očí. Hlavu měl vtaženou mezi rameny, oči pevně zavřené a prsty křečovitě svíral okraj pultu ve kterém byla zapuštěna řada umyvadel. Čekal všechno, čekal nadávky, čekal opovržení, ale nečekal tísnivé ticho. V uších mu hučela krev a on nebyl schopen se pohnout. Byl tak ztuhlí v křeči, že přeslech i tiché cvaknutí, jak Tom zamykal dveře.
Bill už nemohl vydržet to ticho a tak otevřel oči a při pohledu do zrcadla je úlekem rozšířil. Tom stál přímo za ním a usmíval se. Bill se napřímil a se sklopeným zrakem se otočil na svého bratra. Stáli teď necelý půl metr od sebe.
Bill zvedl pohled a okamžitě se střetl s tím bratrovým. Stále nechápal jak se může Tom takhle bezstarostně usmívat. Ale ten úsměv ho lákal. Lákaly ho bratrovi plné rty. Konečně chtěl poznat jak chutnají. A taky že jim podlehl. V jednom okamžiku se neudržel a zrušil tu půlkrokovou vzdálenost mezi nimi a na okamžik se přitiskl na Tomovi rty. Čeho si ovšem nevšiml bylo to, že bratr k němu vykročil ve stejném okamžiku s naprosto stejným záměrem. Bill se lekl sám sebe a tak od Toma v rychlosti uskočil až narazil o umyvadlo. Ale také toho ihned zalitoval. Ten jediný letmý dotek Tomových hebkých rtů mu způsoboval slabost v kolenou.
"Já…o-omlouvám se!" vykoktal v rychlosti a nepatrně se začervenal.
"Za co?" Billa začínal Tomův úsměv provokovat.
"Za ten polibek." Dělá si ze mě snad legraci?
"Za ten se přeci nemusíš omlouvat. Já jsme tě taky políbil. Napadlo nás to v tu samou chvíli." Bill zalapal po dechu. Tak proto se Tom pořád usmívá? Proto Billem neopovrhuje? Cítí snad to samé? Billovi vyplula na povrch spousta otázek.
"Tome?" To bylo jediné co ze sebe byl schopný dostat. Tom sklopil pohled a už se neusmíval.
"Nemysli si, že jsem si nevšiml, jak si se na mě poslední měsíce díval. Lhát možná umíš dobře, ale ne mě. Oči tě prozradily vždycky. Troufám si říct, že já jediný jsem schopný z nich vyčíst vše, co se ti honí hlavou." Tom zvedl hlavu a zadíval se bratrovi do očí. Pomalu zvedl ruku, lehce přejel Billovi po linii lícních kostí a plynule přešel na rty, ze kterých celou dobu nespustil oči a jen zlehýnka se jich dotkl. Bill lehce pootevřenými ústy vydechl a přivřel oči. Bratrův dotek byl pro něj jako zásah bleskem.
Tom svěsil ruku opět podél těla.
"Ale ty sis na mě nikdy ničeho nevšiml, že?" Bill překvapeně vykulil oči, ale nic neřekl a tak Tom pokračoval.
"Myslel jsem si to. Sice jsi dobrý lhář, ale přede mnou se přetvařovat neumíš a vidíš jaký já jsem pokrytec? I když jsem věděl, co se v tobě odehrává. I když jsem věděl, jak moc se trápíš. Nikdy jsem nepřiznal, že cítím to samé. Nikdy jsem nenechal své emoce vyplout na povrch tak moc, abys byl schopný něco zaregistrovat." Bill zalapal překvapeně po dechu a nevěděl co říct. Takže opravdu Tom cítí to samé?
"Tome, to myslíš vážně?" Zeptal se nevěřícně Bill. Tom s naprosto vážným výrazem přistoupil těsně k bratrovi a rukama se zapřel o umyvadlo za ním. Lehce se k němu naklonil a šeptl mu přímo do ucha.
"Naprosto." Nadechl se bratrovi vůně, která ho vždy doháněla k šílenství, když byl příliš blízko. Nebyla nijak výrazná a proto musel být opravdu blízko, aby jí cítil.
Když Bill ucítil na svém uchu závan horkého vzduchu z bratrových úst, které stále spočívali nebezpečně blízko jeho krku, měl co dělat, aby se mu nepodlomila kolena.
Tom sklonil hlavu o pár centimetrů níž a jen zlehýnka se dotkl rty bratrovi citlivé kůže na krku. Když cítil jak se Bill nepatrně zachvěl, přidalo mu to odvahy a po krku mu přejel špičkou jazyka. Bill se sípavě nadechl a to přimělo Toma k další činnosti. Bratrovu jemnou kůži na krku lehce stiskl mezi zuby a poté na ono místo políbil s větší razancí než poprvé. Billovi unikl slaboulinký sten skrz sevřené rty. Tom okamžitě bratrova ústa vyhledal svými. Nikam nespěchali. Nejprve si chtěli vychutnat ten absolutní dotyk. Tomovi ruce již dávno nebyly nečinně opřeny o umyvadlo, ale hladily každičké místo bratrova těla, stejně jako Billovi ruce.
Ve chvíli kdy Bill lehce skousl bratrův spodní ret, pootevřel Tom ústa. Bratr toho okamžitě využil a pronikl dovnitř jazykem. Tom se nijak nebránil, ale na chvíli zůstal pasivní a nechával Billa ať prozkoumává jazykem každičký kout jeho úst. Když po chvíli přejel Bill bratrovi jazykem po linii rtů, Tom to nevydržel a zapojil se do té vášnivé hry také.
Tom chytil Billa za zadek a kousek ho nadzvedl tak, aby dosedl na okraj umyvadla a on si mohl stoupnout mezi jeho stehna. Bill se jen pousmál, stehny bratra stiskl a vrhl se na něj s ještě větší vášní. Teď už mu nestačili jen rty a vzájemná hra jazyků. Nyní se Bill vrhl na bratrův krk, kde Tomovi po pár okamžicích zůstávaly zřetelné stopy po bratrových zubech.
"Bille,… kroť se trochu.." vysoukal ze sebe přerývaně Tom, ale bez výsledku. Na to, aby se Bill uklidnil byl moc vzrušený. A nebyl sám. Mohl to zřetelně cítit ve chvíli, když vsunul koleno mezi bratrovi nohy.
Ale to už se Bill rukama vrhal pod bratrovo volné tričko. Tom cítil bratrovi jemné prsty snad všude. Ve chvíli, kdy nebyl Tom schopen pohybu, Bill seskočil z umyvadla a vyměnil si s bratem místo, takže teď to byl Tom, kdo se opíral o umyvadlo.
Bill jedním pohybem strhl bratrovi triko a začal se ústy věnovat jeho plochému břichu a prsty ho hladil všude, kam jen dosáhl.
Když bylo Tomovo břicho plné vlhkých cestiček po bratrových rtech a jazyku, Bill se přesunul víš a pro změnu se věnoval bratrovým bradavkám. Když vzal jednu mezi zuby a lehce stiskl, Tom se neubránil slabému výkřiku. Přinutil Billa napřímit se a chtěl mu oplatit jeho laskání.
Mezitím, co Tom vysvlékl bratrovi triko a věnoval se jeho tělu, Bill poslepu šátral po sponě Tomova opasku. Když to bratr zaregistroval, neubránil se uchechtnutí.
"Nečekal bych, že to budeš ty, kdo na tu půjde takhle rychle." Neodpustil si poznámku. Bill se mu jen podíval do očí, ďábelsky se usmál a v tu samou chvíli se ozvalo slabé žuchnutí Tomových kalhot o zem.
Bill se střetl s bratrovým pohledem a okamžitě se přisál na jeho rty. Jakmile Tom pronikl jazykem mezi ty jeho, bratr mu jazyk lehce skousl. Billovi prsty pomalu zajížděli za okraj bratrových trenýrek, ale v tu chvíli….
"Tak sakra otevřete už ty dveře!!! Někdo by si taky rád došel na záchod!!!"

Opět andílci ..... :-)

29. října 2006 v 1:57 | Crowley... |  Gotické obrázky
No...tohle sice moc jako andílek nevypadá, ale křídla to má :-)

Pozdrav od Schwarz....

28. října 2006 v 21:43 | Crowley... |  Vzkazy od nás
Chudák Schwarz má už několik dní počítač mimo provoz a netuší, kdy ho bude mít zpět :-( ....osobně jí chápu, protože když sem byla v létě deset dní odříznutá od svého compíku málem jsem se zbláznila.....takhle Schwarz aspoň pozdravuje :-).....

Náš 1. spřátelený blog....

28. října 2006 v 21:36 | Crowley...
Jsem moc ráda, že nám to někdo nabídl :-)
A tady už je adresa... lyra.blog.cz .....je to blog jedné holčiny, která sama píše moooc pěkné povídky a má na blogu i povídky jiných autorů...ale nejenom povídky...najdete tu všechno možné :-) .....

Pár kreslených.... :-)

27. října 2006 v 23:03 | Crowley... |  Tokio Hotel

Nenalíčený Bill.....

26. října 2006 v 19:14 | Crowley... |  Tokio Hotel
Tyhle fotky jsou celkem staré a už se taky skoro všude objevily.....ale dávám je sem, protože tyhle jsou v celkem slušné kvalitě oproti těm, které sem viděla jinde.....Ale i tak kouzelné :-) ....
No není kouzelnej? .. ;-)

Komentáře.....

24. října 2006 v 21:12 | Crowley... |  Vzkazy od nás
Feel free to coment :-) ......pro neaglicky mluvící....pište komentáře, jak se vám za chce :-) ....budeme za ně rády :-) ....

Esej.....

18. října 2006 v 18:11 | Crowley... |  Poruchy
Tohle je esej na psychologii jedné mojí kamarádky, Zuzky, která studuje střední zdravotnickou školu(poslední ročník).... Podle mého názoru vystihuje osobní situaci mnoha lidí.......berte prosím ohled na autorská práva a nekopírujte....stejně by vám to bylo k ničemu.....A zároveň se chci Zuzce omluvit, že jsem to sem dala bez jejího svolení, ale kdybych se jí zeptala, tak by mi to nedovolila a to by byla škoda.......

Musím plnit vše co ode mě očekávají rodiče, prarodiče, učitelé i přátelé

Jsem , nebo jsem spíše byla naprosto normální holka. V ranném dětství mě mamka oblékala do šatiček, dělala mi culíky, no prostě jsem byla na první pohled naprosto normální roztomilá holčička. S postupem času a nezastavitelného vývoje se však něco nedělo zcela podle pravidel přírody. Nikdy jsem neměla velký zájem o společnost jiných dětí, prostě jsem byla samotář a to se na malé dítě moc nehodí, často jsem plakala , budila se v noci a jinak tyranizovala své rodiče. Na základní škole jsem se rozkoukala docela rychle a záhy jsem si našla kamarádky. Také jednoho velice dobrého kamaráda se kterým jsem prováděla různé lumpárny, byly jsme nerozluční. Ale to všechno co jsem si pracně budovala bylo během okamžiku pryč. Základka skončila, cesty nás všech se nenávratně rozešli a nastoupili jsme na jiné školy.
Teď už je ze mě velká holka, co má občas složitý život. Ale nějak se ze mě čím dál tím více stává opět ta malá holčička. Po ulici chodím s hlavou sklopenou tak, že už na obvyklých trasách znám snad každý kamínek. Mnohdy slyším neklop tu hlavu a koukej se před sebe. Ale proč vždyť já netoužím koukat se protijdoucím lidem do očí. Hodně jsem se do sebe uzavřela. Kamarádský vztah s mojí mamkou se vytratil někam do neznáma. Poslední dobou se z mého života vytrácí i dlouholetí přátelé… Tak takové myšlenky se mi občas honí hlavou.
Ale teď tam mám něco naprosto jiného. Dnešní den, který byl naprosto příšerný.
Jen co jsem ráno otevřela oči do hlavy se mi zcela bez pozvání nahrnuly myšlenky co musím dnes udělat. Tomu tedy říkám probuzení. Ráda bych si jednou zase pořádně odpočinula, zapomněla na všechny starosti a povinnosti. Chtěla bych zase jednou jít večer spát s prázdnou hlavou. Ale poslední dobou může akorát tak prasknout. A co teprve ten pocit, že jen co se opět probudím, vše mě bude tížit jako veliký balvan, kterého se ne a ne zbavit…
S chutí do ranního koloběhu, pomyslím si znechuceně. V hlavě mám strašný chaos. Nesmím si v autobuse zapomenout přečíst to opakování co nám ve škole zadali. Večer jsem rychle usnula takže…. Jako robot si sedám do lavice. Někdy mám vážně pocit, že jsem ze samostatně myslícího tvora změnila hodnost na automat. Už dávno jsem zjistila, že nemá cenu něco plánovat. Stejně to většinou nevyjde jelikož musím skákat jak ostatní pískají. No doma ze mě chtěj mít hodnou holku tak mě podle toho vychovávají. Je mi ale záhadou proč mi celý život něco zakazují a přikazují, ale můj bratr může dělat vše co se mu zachce…
V tu chvíli ve mně vždycky něco křičí: ´´Jsem živá bytost s pocitama a dřív jsem taky měla sny, tak mě popusťte ten řemen! Vždyť mě tady dusíte… ´´
Ale to nikdo neslyší. A ve škole to není o nic lepší. Koukám jak se do nás učitelé snaží vzdělávat, ale každý později rezignuje. Co? Někdo na mě mluvil? Ach jo už ani to naprosto zbytečné tlachání s ostatními mě nijak nezajímá. Proč taky…. Mám svůj svět, který nikdo nechápe. Proč ostatním říkat moje trable? Co s tím asi tak udělají? Nic, nikdo s tím nic neudělá. Musím si to vyřešit sama. Tak a sem konečně doma, něco mi tu chybí - ten pocit klidu a jistoty co jsem měla vždy když jsem se vrátila opět domů, vymizel nevím ani kdy a jak, asi to bylo postupně. No to se mi dostalo velice milého přivítání. Miluju když je mi na pozdrav odpovězeno: ´´ Půjdeš nakoupit, takže doufám, že nemáš nic domluveného!´´
Aha a brácha tam jít nemůže. I když se celý den válí doma , on je přeci strašně unavený a má toho dost v práci a já se pořád je flákám. Ale to, že já mám za sebou náročný den a taky si potřebuji odpočinout to nikoho nezajímá co! Každou sobotu uklízím celý barák, chodím pořád nakupovat, peru si a žehlím, ale to je zřejmě málo jelikož jsem prý strašně líná a s ničím doma nepomáhám…. Proboha to jsou všichni slepí?! Holka hlavně se tu nerozbreč! Tak teď už snad bude chvilka klidu, ale ne musím dělat věci do školy. Tak fajn rychle do toho, ať už to je hotové. Teda přímá a nepřímá úměrnost mi vážně moc neříká… A ještě si vypracuju otázku z češtiny ať toho pak nemám moc. Hotovo. No ne ve mně se cosi rozzářilo a já mám takový hřejivý pocit, že jsem něco udělala. Ale ne co je zase mami? Co? Že se mám učit… A co jsem jako ty celý 3 hodiny teď jako dělala? To už je na mě po dnešku trochu moc.
Tady někdo vážně ví jak potěšit. Všechno se ve mně vaří a mám pocit, že brzy vybouchnu. Kdo to zase je? Lucka potřebuje s něčím pomoct. Moment někdo mi volá, hm Saša potřebuje udělat v knihovně nástěnku a navíc musím s Janičkou vymyslet tu akci pro děti, ale jak to tak vidím zůstane to spíš na mě. Tak to nějak přestávám zvládat, na jednoho je toho trochu moc!
O rok později:
No to jsem teda dopadla. Ani si pořádně nepamatuju co se tehdy stalo. Vím jen, že jsem večer byla uplně vyčerpaná a zničená tím koloběhem a shonem. Pustila jsem si radio a…….. Dál už to vím pouze z vyprávění mojí mamky. Ráno, když jsem dlouho nevstávala, myslela si že mám posunutý začátek vyučování. Když jsem ale nevstala ani po 9. hodině, šla mě vzbudit... Když otevřela dveře první co viděla byla kaluž krve a v ní jsem bezvládně ležela já. Nevím, jak se to doktorům povedlo, ale dokázali mě vrátit do života.
Stálo to však všechny strany mnoho úsilí. Na dotazy proč jsem nedokázala podat řádné vysvětlení. Jediné co jsem věděla, že ten tlak okolí nešel zvládat do nekonečna.
Těď se léčím na psychiatrii, kde se snažím najít nový smysl života.

Prostě andílci .... :-)

17. října 2006 v 20:28 | Schwarz |  Gotické obrázky
Jojo, i protiklady se přitahují .... :-)

Fotky, které se ve zprávách neobjeví.....

17. října 2006 v 19:11 | Crowley... |  Různé
Omlouvám se za kvalitu.........
Nejsem zastánce války, ale tyhle fotky jsou krásné........dokazují, že vojáci nejsou jen vycvičené "stroje na zabíjení", ale i lidské bytosti......

Krajina.....

16. října 2006 v 18:50 | Crowley... |  Gotické obrázky
Wow....jinak tohle popsat nejde.....prostě krása......

Victoria Frances....

16. října 2006 v 16:36 | Crowley... |  Gotické obrázky
Tady jsou obrázky od malířky Victorii Frances.....jsou nádherné.....

Naše povídky.......

15. října 2006 v 12:48 | Crowley... |  Jednodílné povídky TH
Takže....váhaly jsme jestli sem máme naše povídky vložit, ale pak jsme si řekli proč ne....
Abych vás trochu uvedla....já a Schwarz jsme tak trochu...dobře tak hodně...posedlé Tokio hotel...možná se divíte, když nám je oboum 18 (mě nějak nepěkně rychle táhne na 19:-) ), ale už je to tak a nic se s tím nedá dělat....a právě o Tokio hotel jsou naše povídky....

Bill....

11. října 2006 v 18:13 | Crowley... |  Tokio Hotel
Hooooooodně dobrá fotka Billa ............

A znovu ta Gothika....

11. října 2006 v 16:48 | Crowley... |  Gotické obrázky
Tak něco takovéhleho bych si pro sebe představovala na maturitní ples :-) sice nejsem gotička a ani se za ni nepovažuji, ale tyhlle šaty mě okouzlily :-) ...i když to vlastně ani nejsou šaty, ale sukně a sako :-)
Pokud někomu vadí krev, tak na obrázky níž nekoukejte......

Šach mat !!! ...

9. října 2006 v 20:59 | Schwarz |  Gotické obrázky
Dokonalý .....

Pár rozkošných obrázků ... :-)

9. října 2006 v 20:57 | Schwarz |  Gotické obrázky
Tohle je prostě dokonalý ...
A jeden rozkošný medvídek :-)
A nakonec obrázek, který mě vždy zaručeně rozesměje ... :-)

Oči......

9. října 2006 v 17:58 | Crowley... |  Gotické obrázky


Fotbálek......

9. října 2006 v 17:21 | Crowley... |  Tokio Hotel
Stará fotka, určitě jste jí už viděli....já osobně už několikrát...ale musím jí sem dát, protože je rozhodně zajímavá :-)